Ti z mála, kteří dosud neviděli Svěrákových Tmavomodrý svět, by si možná mohli pustit jako horší náhradu americký snímek Pearl Harbor. Na kazetách jej nabízí společnost Warner Home Video.

Proč? Inu, i poměrně pasivní diváci si nemohli nevšimnout, jak se oba filmy sobě lehce podobají. Není divu, když pánové Svěráci prošli Amerikou, jejich scénář jistě pár producentů a lidí od filmu četlo. Kromě toho se ani jeden z nich netají tím, že chtějí točit filmy pro široké (i neevropské) publikum... a podle toho volit správný realizační klíč.

Dlužno ovšem přiznat, že Pearl Harbor působí vzhledem k odfláknutým historickým i syžetovým momentům vlažněji. Jeho tvůrci se (navíc zjednodušeně) zaměřili hlavně na bojové scény a jejich efekt, nahrubo načrtli do scénáře nezbytnou love story ve formě trojúhelníku a přimysleli některé motivy, z nichž se historikům ježí vlasy. Aby na plátně nedefilovaly jen létající kusy rozbitých lodí, letadel a lidí, "domaloval" režisér Michael Bay vedle scén z nemocnice ještě načinčané záběry siest z pobřeží, jako vystřižené z reklam. Celý jeho film vůbec působí jako záměrný kýčovitý obrázek. Asi aby americké publikum tolik neděsil pohled na skutečnou realitu zachycující jedno z ojedinělých traumat americké válečné zkušenosti.

Herci sehráli své party standardně, ostatně nic jiného se od nich zřejmě ani nečekalo. Ženy potěší pohled především na talentovaného Bena Afflecka, muže pak typicky americká líbivá tvářička Kate Beckinsaleové - ženské špičky zmíněného trojúhelníku. Klíčová část filmu - nálet na Havaj - je působivá, leč čekat na ni musíme přes hodinu. Kdo přijme hru na zrůžovělou nenáročnou pravdu o Pearl Harboru, ten se však zase tolik nudit nemusí.