8
vychází 11. 2. 2002

Tipy
Českého
rozhlasu

Šostakovičovy symfonie 3/12

Čtvrtá Šostakovičova symfonie se výrazně liší od svých předchůdkyň. Je to první z monumentálních symfonických koncepcí svého autora. Dmitrije Šostakoviče hluboce ovlivnila v letech vzniku 4. symfonie tvorba Gustava Mahlera a na tvářnosti nového díla je to znát. Mohutné tři věty kompozice jsou velmi složité ve své stavbě, přesto dávají zcela přesvědčivé a přímočaré sdělení. Kromě této čistě hudební charakteristiky je však 4. symfonie také nová ve svém mimohudebním dosahu. Skladatel v ní zcela nepokrytě hovoří o společnosti, ve které se pohyboval. Je proto pochopitelné - dílo vzniklo v dobách nejtužších stalinských represí -, že symfonie je nanejvýš tragická. Ani závěrečná katarze nepřinese úlevu, závěr díla jako by odplouval do dáli s podtextem: jedině čas vše zavane pískem. Není divu, že nakonec skladatel své dílo po generální zkoušce stáhl a svolil k jeho veřejnému uvedení až po čtvrt století ve volnějších 60. letech.

(ok)