7
vychází 4. 2. 2002

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


P. N.I. H.TÉMA TÝDNE

Petr Nováček a Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 – Radiožurnál

Konec Čtyřkoalice

Čtyřkoalice zdá se být nenávratně mrtvá. Ano, vykazuje se stále logem se čtyřmi různobarevnými čtverečky, ale na rozdíl od impéria Microsoftu, jehož logo ono čtyřkoaliční připomíná, je dotyčné koaliční kvarteto v kómatu. Není to sice ještě agonie, ale smělé vyšlápnutí do politického hrobu blahé paměti "čtyřka" učinila. Volič, který v ní viděl alternativu už jen proto, že ačkoli se ve "čtyřce" spojily dvě větší a dvě pidistrany, jež se názorově nekryly a občas i veřejně zkřížily kordy, přesto se nakonec vždy dokázaly slušně domluvit a nalézt společnou řeč a východisko, se nejspíš cítí zmaten, ba oklamán. Lze pochopit KDU-ČSL, že koncem minulého roku veřejně přitiskla ke zdi ODA kvůli jejímu 68milionovému dluhu, protože laxní chování ODA v této věci hrozilo předvolebním skandálem a finančními ztrátami celé Čtyřkoalici. Lehkovážně se však chovali i lidovečtí a unionističtí zástupci v Poslanecké sněmovně, které každý březen i ODA předkládala výroční zprávy o svém hospodaření, z níž výše jejího dluhu u pojišťovny a po několik posledních let nulové splátky byly už dávno zjistitelné. Přišli na rizikovost koaličního spolku se zadluženou ODA lidovci a s nimi sympatizující část unionistů vskutku až nyní? DEU Ratibora Majzlíka se včas sloučila s Unií svobody, takže z ministran, s nimiž jak ODS, tak ČSSD zřejmě nepočítají pro případné povolební kalkulace, překážela na hrací ploše už právě jenom ODA. Žantovského alianci pohříchu nenapadlo nic lepšího, než udělat provokativní kličku: dluh měla převzít nadace, kterou měli pod kontrolou lidé z ODA. Přepíná-li tětivu trpělivosti sice hrdá, leč předlužená strana s jen půl procentem volebních preferencí, musí splakat nad výdělkem, i kdyby ji sebeúporněji drželi nad vodou ti její přátelé mezi unionisty, kteří se spolu s ODA cítí být okopem české pravice. Sebeúporněji znamená navzdory lidovcům, kteří od počátku ledna dávali přednost společným kandidátkám jen s US-DEU, ale po spanilé nabídce předsednictva unie (z 18. 1.) na dohlednou integraci s ODA byli připraveni snad si i připlatit na tento způsob likvidace dluhů a potažmo i obtížné strany Michaela Žantovského. Leč US-DEU si to posléze s integrací rozmyslela, výslovně ji pod tlakem odmítla ODA a představitelé obou stran dotlačili Cyrila Svobodu ke kompromisu v podobě osmibodové dohody čtyřkoaliční Politické rady z minulého pondělka. Co však čert nechtěl, Lidové noviny hned na druhý den připomněly prohlášení někdejšího předsedy ODA Jiřího Skalického z února 1998: týkalo se téměř šestimilionového záhadného sponzorského daru alianci a slibu, že pokud nebude dešifrován jeho původ, ODA jej přičte ke svým dluhům. Tím nejen pro Cyrila Svobodu a KDU-ČSL, nýbrž také pro Ivana Pilipa a další unionisty přestal platit sedmý bod zmíněné čtyřkoaliční dohody z 27. ledna, v němž "ODA prohlašuje, že nemá žádný jiný závazek vůči jinému věřiteli, který by mohl ohrozit vyrovnání závazku vůči České pojišťovně", a přestal ovšem platit také bod osmý o společných čtyřkoaličních kandidátkách pro volby do sněmovny. Ve chvíli, kdy píšeme tyto řádky, zdá se být definitivní konec se spoluprací lidovců a ODA. Ze Čtyřkoalice je tedy dvojblok. Zůstane jím v případě, že se Republikový výbor US-DEU rozhodne pro společnou kandidátku s KDU-ČSL a i Hana Marvanová, Karel Kühnl a jejich blízcí v pražské organizaci strany pustí alianci k vodě. Podle informací z prostředí US-DEU nelze však vyloučit ani svolání mimořádného sjezdu strany, ani její samostatnou kandidaturu v nastávajících volbách. To by ale bylo pro unii velmi odvážné řešení čtyřkoaličního kolapsu, vezmeme-li v úvahu volební preference samotné US-DEU, pohybující se těsně nad pětiprocentní závorou, která by jí mohla uzavřít vstup do Poslanecké sněmovny, a také značnou programovou blízkost US-DEU a ODS. Nutno dodat, že i mezi lidovci se vyskytují přesvědčení stoupenci samostatné kandidátky KDU-ČSL, sázející na jistých osm devět procent, jež by podle nich strana ve volbách dostala. Kdysi jim ta procenta stačila k tomu být "jazýčkem na vahách": nebyl by však "z jazýčku" při d'Hondtově volební matematice a 14 volebních krajích v sousedství zajisté výrazně silnější ODS i ČSSD jen neškodně šimrající chloupek?

Termín voleb

Poté, co prezident Václav Havel nahlas zapřemýšlel, že by nebylo marné volit Poslaneckou sněmovnu již v květnu, aby se pak politické strany ještě do prázdnin domluvily na zasedacím pořádku v parlamentu a sestavily vládu, zaprotestovali předsedové ODS a ČSSD. Termín si přáli co nejzazší a také si ho prosadili. Zdá se, že nám toho mají v kampani hodně co říct a záleží jim na tom, abychom se náhodou nerozhodovali narychlo, nezodpovědně. Také je ale možné, že v časové tísni jsou politikové, že se ještě nerozhodli, co nám ve svých kampaních míní slíbit, jakými hesly nás osloví. A třeba platí obojí: Nevědí přesně, o čem s námi do poloviny června budou mluvit, ale velice po tom touží. Nebude to ostatně poprvé, co se politickým stranám dostane výtky, že jejich programy (smlouvy s voliči) jsou obecné, povrchní, populistické, že se od sebe v zásadě neliší, že sice říkají, co chtějí udělat, ale nevysvětlují jak, a tak dále. K tomu je ovšem pro pořádek třeba říct, že vinu na tom nese i občan volič. Průzkumy veřejného mínění opakovaně dokládají, že politické programy čte jen zlomek občanů. Když chybí poptávka, těžko očekávat nějakou důstojnější nabídku. Vztah mezi občanem a politikem je obousměrný: Politiky máme takové, jaké jsme si je zvolili a vychovali, ale současně společnost je taková, jak ji svým veřejným působením ovlivnili politikové. Pozdní termín voleb na tom mnoho nezmění. Občanům neuškodí, politikům nepomůže.