5
vychází 21. 1. 2002

Tipy
Českého
rozhlasu

Sobota 2. 2. 2002 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 22.45 hodin

Poezie s několikerým dnem

Bez kufru se tak pěkně skáče po stromech neboli Nún - tak zvláštní dlouhý název nese poslední, loni vydaná sbírka Ivana Wernische, která podle udání autora představuje třetí díl jakéhosi volného cyklu básnických knížek. Wernisch je tu k poznání "na jeden verš", na jednu řádku. Opět tu nacházíme - tolik wernischovskou - směs melancholie a groteskna, opět můžeme s básníkem navštěvovat jeho fantaskní krajiny a procházet příběhy stvořené převtělovací hrou Wernischovy variační imaginace, které bylo zatím nejlépe v atmosféře staré Číny a Ruska. Kdysi jsem napsal, že mi podobné variace a osobité wernischovské parafráze připomínají cosi z "obnovených obrazů" Zeyerových. Platí to myslím i o této sbírce. Je skutečně tak trochu tím, co napovídá její titul - jakousi "zprávou o cestě". O cestě kam? V jednotlivých textech se nám sice nabízí až nápadně podrobný cestovatelský itinerář, patinovaný stylem cestovatelů z předminulého století, "cestovatel" se však tentokrát vyhne Rusku, ale dotkne se znovu staré Číny, v jiných svých "situačních zprávách" projíždí Indií, jinde jej můžeme sledovat, jak projíždí územími afrických kmenů a zapisuje si jejich magické příběhy ap. Jenomže ta cesta je ve skutečnosti bez jakékoli určitosti, je ve své svobodě nejasná, je cestou do mlhy a (snad jako všechno tady) i do prázdna; hranice mezi realitou a fikcí se tu - pro Wernische charakteristicky - rozpouští stejně jako hranice mezi "původním" a parafrází, mezi reálným časem a bezčasím. Není tedy samozřejmě důležité, zda skutečně existují jacísi Ansagwové, nebo jestli si je Wernisch jen vysnil: daleko podstatnější je však jistě odpověď na otázku, zda výzva na cestu je pravdivá, neboť "jiní říkají, že vítr je lhář, že žádné město není / Město není a smrt je jen bídák, / jenž přepadá lidi na cestě". Melancholie s groteskním nádechem, v jejímž nasvícení zároveň všechno platí i neplatí, má tentokrát, obávám se, ještě jedno hlubší dno: je z tiché, dobře skrývané úzkosti. Ta cesta vede totiž - možná - za horizont života...

RUDOLF MATYS