4
vychází 14. 1. 2002

Zpět na obsah         

Televize
a film


ZVEME VÁS DO KINA

Jak skončilo jedno putování za snem

Putování tváří v tvář smrti za utkvělým snem provázelo řadu německých filmů - tak bylo koncipováno např. Klepání na nebeskou bránu. K obdobnému tématu se vrací i snímek England! Zde je navíc vložen další oblíbený motiv - přítomnost emigrantů v Německu. Tentokrát se jedná o ruskou komunitu, u níž hledá útočiště Ukrajinec Valerij. Přijel za svým kamarádem, s nímž sdílí společný osud: kdysi se společně podíleli na odstraňování následků jaderné katastrofy v Černobylu, aniž byli jakkoliv chráněni před ničivým zářením. Oba onemocněli. Valerij netuší, že kamarád, s nímž snil o odjezdu do Anglie, už nežije...

Vyprávění se vyznačuje věrohodností v podchycení zvolených reálií (viz autenticitu jazykových rovin, zvláště ruštiny a němčiny), i když může překvapit, že Valerij, mluvící německy bez větších potíží, nezná třeba město Hannover. Také výběr herců, většinou rodilých mluvčích (Ivan Švedov v hlavní roli, ale také rusky mluvící Anna Geislerová, která do svého textu dokonce propašovala několik českých slov), propůjčuje vyprávění potřebnou autenticitu.

Anna Geislerová a Ivan Švedov ve snímku EnglandRežisér Achim von Borries nezkoumá postavení emigrantů ani situaci v německé společnosti. Zajímá jej existenciální drama člověka, jenž hledá nějaký záchytný bod uprostřed ghetta, sužovaného duchovní i hmotnou nouzí. Valerij totiž osvědčuje lidumilnost a soucitnost, je obdařen až jakousi kristovskou aureolou; rozměrem sebeobětování je podoben Myškinovi z Dostojevského Idiota.
Film se vyznačuje pochmurným obrazovým laděním - příběh se odehrává během podzimních plískanic, aby byl završen stejně nevlídným vánočním obdobím. Vyznění nenechává nikoho na pochybách: všudepřítomná sychravost, převažující noční scenerie a zdevastované brlohy, v nichž hrdinové přebývají, to vše vypovídá o beznadějné situaci, z níž není úniku. Do této roviny se prolínají občasné retrospektivy, laděné naopak do laskavě proteplených světle hnědých odstínů.

Přestože režiséru nelze upřít úsilí o svébytnou výpověď, výsledek je spíše rozpačitý. Místy totiž připomíná víc ochotnickou snaživost nežli sebejistý umělecký počin. England! nejvíce postrádá schopnost diváka vtáhnout do svého světa; jednotlivosti (zvláště pak obrazové a herecké ztvárnění) sice dosahují potřebné sugestivity, avšak prosazují se neživotná, pseudometaforická klišé, jak potvrzují zejména závěrečné scény s pobytem na opuštěné mořské pláži. England! je film, který ne zcela zvládl ambice, po nichž původně pošilhával, ale rozhodně odmítám odsuzovat jej jako dílo zcela nezdařené či dokonce zbytečné.

JAN JAROŠ