3
vychází 7. 1. 2002

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


TÉMA TÝDNE

Petr Nováček a Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Bude to vaše volba!

Ivan HoffmanLetošní rok by mohl být pro naši zemi v jistém smyslu přelomový, pravil 1. ledna prezident republiky. Totéž avizovaly od loňského jara na svých sjezdech ČSSD, KDU-ČSL, Unie svobody a ODS a hned dodávaly, jak to zaonačit, aby ve volbách do sněmovny, třetiny senátu a v komunálních volbách zvítězila právě ta jejich strana, jež - jak jinak - jediná zaručí vývoj republiky správným směrem. Protože kdyby snad měli vyhrát ti druzí, mělo být podle jedněch konec se sociálním státem, podle jiných by nás čekalo nezodpovědné dokonání socialistických experimentů, a podle těch dalších pokračování mocenského kartelu, jenž by nám, svébytným občanům, hodil smyčku kolem krku. Jedna věc je ale zvláštní: když řečmi o supervolebním roku, který rozhodne o budoucnosti země možná na desetiletí, neurotizují občany politické strany a jejich představitelé, je to v pořádku, zatímco když o tomtéž na Nový rok promluví hlava státu, připadá to leckomu jako karatelství, mentorování a porušení prezidentské nestranickosti. Alergické reakce na Václava Havla teď nechme stranou, ale je pravda, že jeho projev obsahuje i rysy, jež lze pokládat za problematické. Předně jde o dilematické zjednodušení současnosti a blízké budoucnosti na "buď - anebo", pro posluchače projevu jistě srozumitelné, působivé, avšak příliš schematické. Další výhrada se týká toho, že - řečeno bezprostředními slovy premiéra Miloše Zemana - "pan prezident mluví v třetí osobě čísla množného - oni. On se nemůže ze světa politiky vydělovat". Český prezident je podle ústavy součástí moci výkonné, podobně jako vláda. Když v prosinci 1997 Václav Havel sice anonymně, avšak srozumitelně a průhledně ve známém rudolfinském projevu zkritizoval nedávno odstoupivší vládu Klausovu, aniž by současně otevřeně vysvětil, proč proti jistému způsobu uplatňování moci nebyl schopen včas a účinně zasáhnout, vysloužil si výtky za nedostatek sebereflexe. Ta ovšem schází i jeho letošnímu novoročnímu projevu. Na druhé straně jestliže Václav Havel před týdnem řekl, že "bychom se měli všichni a velmi otevřeně ptát politiků, kteří se budou ucházet o přízeň voličů, čemu dávají přednost, a zkoumat pečlivě, zda nás nebalamutí", asi chtěl naznačit, že volit půjde jako každý jiný občan a na rozdíl od příštích poslanců, senátorů a zastupitelů již za třináct měsíců politiku opustí. Toho, že na Nový rok tentokrát nepromlouvá ani tak prezident o kolezích-politicích jako občan-volič Havel o nárocích kladených na příští reprezentaci státu, jeho kritiky nenapadlo. Ocitovali z jeho projevu pár šťavnatějších přirovnání, ale sukus Havlova apelu ignorovali. Nevíme, jak komu, ale nám se zdá závažný, a dovolíme si ho proto lapidárně shrnout v následující řečnickou otázku: Budeme státem slušných poměrů, do nichž mohou občané zasahovat skutečně a účinně nejen ve volbách, zemí svobodného ducha, práva a dobrých mravů, samozřejmých v té části Evropy, k níž historicky náležíme? Zdali ano či nikoli, závisí na tom, jak naloží se svým volebním hlasem většina občanů této země. Prezident Havel pochopitelně neřekl, jak konkrétně s ním mají naložit, ale kdyby u oné poloviny občanů, jež mu důvěřuje, dosáhl toho, aby se svým volebním hlasem naložila po zralé rozumové úvaze, byl by to úspěch demokracie, ať už by zvítězila kterákoli politická strana.

Vítání Eura

Petr NováčekObčané dvanácti zemí EU se po prvním lednu učí žít s eurem. K jeho zavedení vedly ekonomické důvody, ale důsledky jsou i psychologické. Evropu po prvním lednu opět o něco více obývají Evropané. Podle informací přicházejících z různých míst kontinentu probíhá seznamování s novými bankovkami a mincemi přátelsky, příchod eura se slaví. Se starou měnou se lidé loučí bez velké nostalgie. Francouzský tisk kupříkladu v souvislosti s frankem upozornil, že začínal zlatý a skončil niklový. Jinými slovy - žádná velká škoda. Pokud start eura provázely komplikace, pak jejich příčinou byl vysoký zájem. Ukázalo se, že než nová měna zevšední a stane se samozřejmostí, bude nějaký čas nakupování lidem připadat spíše jako zábava než jako obtíž. O čem to vypovídá? Buďto národní měny neměly mnoho společného s národní identitou, anebo samotná národní identita v dnešní Evropě hraje menší roli, než se předpokládalo. "Test eurem" dal zapravdu euro-optimistům, kteří budoucnost starého kontinentu vidí spíše v posilování jeho ekonomické síly a vzájemnosti než v soutěžení národů. Mít v kapse stejnou bankovku jako člověk z druhého konce kontinentu neznamená žádné omezení suverenity či vykořenění. Symbolizuje rozšíření prostoru, kde je člověk doma. My sice zatím zůstáváme u své koruny, nicméně i ta se po nástupu jednotné evropské měny psychologicky mění: Dosud byla pro nás stejně samozřejmým platidlem jako pro Němce marka, či pro Holanďany gulden. Brzy ji ovšem začneme vnímat coby komplikaci a přežitek. A pro Evropany, kteří k nám budou přijíždět, bude záhy nepohodlné a hloupé muset přepočítávat koruny na euro. Další důvod pro nás i pro ně k rozšíření unie.