2
vychází 31. 12. 2001

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


MEDITACE JINDRY KLÍMOVÉ

Psáno exkluzivně pro Týdeník Rozhlas

Republice přejme prozíravost

Dopisy čtenářů Týdeníku Rozhlas se ptají, jaké je mé přání republice pro tento rok. Říkám tedy: přeju ti, Česká republiko, prozíravost a odvahu chovat se tak, jak ti ta prozíravost velí. Vidíte, je to jen pár slov v jedné větě. Ale má to tisíc souvislostí, propletence problémů, tužeb i zábran, které s tím souvisejí. Je to, jako když někomu řeknete: buďte zdráv! A ono to pro něj - má-li to být skutečností - znamená třeba úplně změnit životní styl, zbavit se starých, špatných návyků, možná přestěhovat se někam jinam, vyřešit své vztahy, skoncovat s tíživými problémy a snad i podstoupit dlouho předpokládanou vážnou operaci. Vy přece také přijmete s úsměvem přání zdraví. Potěšilo by vás jeho naplnění, ale přemýšlíte o něm dál? Co pro to udělám já, když ho nelze ani koupit, ani dostat darem? Když je to jen a jen na mně a mnohé navíc bohužel na osudu, který nemohu ovlivnit? S životem republiky v nastávajícím roce to bude také tak. Hned od začátku je jasné, že to bude rok rušný a nabitý událostmi. A měli byste si uvědomit, že to bude rok, který v každém případě počítá s vámi.

Naše republika nikdy nebude ekonomickým silákem. Už dnes je ve světě mnoho nadnárodních společností, které mají větší rozpočet, než je ten, jaký na sklonku minulého roku s takovými porodními bolestmi přijal náš parlament. Nikdy nebudeme mít tak silný hlas jako daleko početnější národy žijící na obrovské rozloze evropských území, které hýbají světovými událostmi. Ale do toho kontinentálního soupeření vstupuje nejen kvantita, ale i kvalita. A to je naše úrodné pole, které obhospodařujeme. Myšlenky, tvůrčí schopnosti, imaginace a preciznost práce. V praxi tedy inspirace, věda, kultura a vysoká vzdělanost, s jakou můžeme přispívat globálnímu rozvoji. A přidáme-li k tomu období slavné a neopominutelné historie, památky, které nám mnohé země závidí, šťastnou polohu země v srdci Evropy, nutno uznat, že máme předpoklady nebýt přehlédnuti. Jen nebát se toho soupeření.

Několik posledních událostí naznačuje, že bychom to mohli dokázat. Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd ČR udělal další krok ve vývoji léků proti nemoci AIDS. Vedení NATO požádalo z velkého společenství právě specializované protichemické a zdravotnické jednotky naší armády o účast v centru bojů proti terorismu. Naše hudební tělesa sklízejí úspěch na světových pódiích. O české sportovce je zájem a z mnoha klání se vracejí s medailemi z nejcennějších kovů. Úporná je snaha tradičních českých výrobců vyrábět a nabízet kvalitní výrobky. Ty také jdou vesměs do zahraničí. U nás jsou na trhu jen v minimálním množství exportních souběhů.

Přála bych České republice, aby se jí v tomto roce podařilo udržet si víc osobitosti. Aby si turisté, kteří k nám přijíždějí, mohli vybrat právě to, co jinde nedovedou a co je pro naši zemi typické. Od upomínkových předmětů přes spotřební zboží až po strojírenské výrobky. Abychom zbytečně nedováželi kýče, dovedeme-li doma výrobkům vtisknout vkus. Abychom ty kýče nemuseli kupovat, protože nám trh nenabídne nic jiného. Aby nám nikdo nevnucoval představu, že to je ta globalizace, protože globalizace znamená i nové, lepší technologie a cenné zkušenosti.

Jistě víte, že někteří naši politici dovedou zákeřně šermovat kordem Evropské unie a vypodobnit ji přímo jako strašáka, který nás převálcuje. Kdyby měli tu prozíravost, kterou jsem republice přála v úvodu, rozeznávali by lépe trend, který zastavit nelze, a vymýšleli by spíše cesty, jak obrovské evropské spolupráce využít a jak se v ní uplatnit. Jenomže naše současná politika prokazuje, že si nevíme rady ani se zásadními vnitřními záležitostmi, které nám vůbec nikdo neovlivňuje. Je sice pravda, že platy rostou, ale nerovnoměrně se prohlubují rozdíly v ohodnocení práce v jednotlivých odvětvích. Právě u zpracovatelského průmyslu a u služeb cestovního ruchu nastalo nejvýraznější zpomalení, zatímco nejzřetelněji stouply platy tam, kde byly až dosud mzdy nejvyšší: v peněžnictví. A to je - jak známo - obor, jehož nekvalitní činnost musel miliardovými injekcemi oživit státní rozpočet, tedy společně všichni daňoví poplatníci. Pomalu jako bychom se také smiřovali s tím, že víc než vědec nebo vysokoškolský profesor vydělává bavič. A to tedy není pro tuto zemi příliš zábavné.

Rok, který právě začíná, je také významný tím, že my, občané, zase budeme pro politiky důležití. Jde totiž o rok voleb do Poslanecké sněmovny. Po nekonečných jednáních, po náporu jednostranně výhodných návrhů, podporujících pozice silnějších stran, došlo ve volebním zákonu ke kompromisu. Strana tedy musí získat minimálně pět procent, aby se dostala do sněmovny, a voliči mají možnost vyjádřit svou preferenci a zakroužkováním jmen měnit pořadí na kandidátkách. Ale stokorunový příspěvek od státu za každý hlas dostane i strana, která získá pouhých 1,5 procenta z voličských hlasů. Tenhle rok bude také důležitý tím, že se v něm uskuteční největší prodej státního majetku v historii země. Půjde o elektroenergetiku, plynárenství a petrochemii. To je událost, která se už nikdy nebude opakovat. Ať chceme, či nechceme, i tímto krokem vplyneme do společenství nadnárodních konsorcií a holdingů. A tam se bude v budoucnu rozhodovat o mnohém. A kdyby naši politici věnovali víc snahy tomu, abychom tam všude měli své odpovědné lidi, než tomu, kde a jak se budou zase urážet, přetlačovat a obviňovat, anebo dokonce - a hlavně - kde budou zasedat oni sami, možná bychom tu svou rovnováhu na laně jako Česká republika dokázali vybalancovat. Mezinárodní propojení tu je a bude. V něm hledáme své místo. V nadnárodních kruzích se prý říká, že s našimi lidmi by to v podstatě šlo, že Češi jsou dobří na jakoukoliv vysoce kvalifikovanou práci. Ale je dobré, mají-li prý ruského trenéra, německého programátora, amerického manažera, francouzského vizážistu a japonského kontrolora.