číslo 52/2001
vychází 17. prosince

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


TÉMA TÝDNE

Petr Nováček a Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Proč hned až na Měsíc?

Petr Nováček"Už to máme za sebou, už to máme za sebou, dnes náladu dobrou měj, teď už je nám hej," mohli si tak jako naši bláhoví otcové a dědové v pětačtyřicátém zanotovat ctihodné poslankyně a poslanci minulý čtvrtek, když po půlročním úsilí ve třetím čtení 151 hlasy ze 178 přítomných schválili novelu zákona o parlamentních volbách. Neboť se tentokrát s výjimkou komunistů a části unionistů ruka k ruce příkladně vinula a protože k dobíhajícímu mandátu dnešní sněmovny musí prezident vyhlásit volby nejpozději počátkem března, je souhlasné stanovisko Senátu pravděpodobné. Vzhledem ke kompromisnímu charakteru volební novely si to myslí i místopředseda sněmovny a ODS Ivan Langer, který ovšem dodává: "Od mých osobních představ je to přibližně stejně daleko jako ze Země na Měsíc." To zklamání lze pochopit, neboť ODS programově a pan místopředseda osobně preferují jednokolový většinový volební systém, v němž po britském způsobu vítězí "první na pásce". Zajisté i proto, že v prvním kole senátních voleb téměř vždy bodují kandidáti ODS a konkurenci pak dá hodně úsilí, aby je ve druhém kole přečíslila, nenašel dosud tento model u nás širší sympatie. Suma sumarum téměř většinový efekt slibovala volební reforma z dílny ODS a ČSSD stavějící na 36 volebních krajích a "upraveném d´Hondtu", výhodněji přidělujícím mandáty stranám s větším počtem obdržených hlasů, které však letos v lednu odzvonil Ústavní soud. Oproti ní je novela, schválená nyní sněmovnou, krotká. "Neupravený d´Hondt" v kombinaci s toliko 14 volebními kraji je vcelku neutrální kombinace, která nikoho zřetelně nezvýhodní. Ani snížení procentuální hranice u preferenčních hlasů z deseti na sedm procent neznamená revoluci. Někteří kandidáti unionistů se sice obávají, že je na čtyřkoaličních kandidátkách přeskočí a tím vyřadí z volitelných míst disciplinovaní lidovci, kteří zakroužkují své lidi, leč lidovečtí "volební matematici" ujišťují, že s výjimkou dvou nejméně lidnatých krajů by se musel stát zázrak, aby někdo nasbíral odhadem pět a víc tisíc preferenčních hlasů. Když už jsme se takto ocitli u Čtyřkoalice, není bez zajímavosti, že se nakonec už bez láteření smířila s aditivním kvórem pro vstup volebních koalic do sněmovny (minimum 10 % pro dvojčlennou koalici, 20 % hlasů pro čtyřkoalici). Proč jí náhle to, co považovala za nemravné, přestalo vadit? Volebního zákona je třeba jako soli a kdyby "čtyřka" jeho přijetí bránila a tím vyvolala ústavní krizi, těžce by na to doplatila. Je to však jediný důvod, proč všichni přítomní lidovci a 11 unionistů ve sněmovně novelu volebního zákona včetně kontroverzního aditivního kvóra podpořilo? Až budete, vážení čtenáři, číst tyto řádky, mělo by už být po republikovém shromáždění Unie svobody, a tudíž definitivně rozhodnuto o jejím sloučení s DEU. Pro Čtyřkoalici tím klesne volebním zákonem předepsané aditivní kvórum z dvaceti na patnáct procent. A nemusí to být odpočet poslední! Pokud se nenajde dobroděj, který do poloviny ledna 2002 buď od České pojišťovny převezme téměř sedmdesátimilionovou pohledávku za ODA, anebo se zaváže, že ji Žantovského straně pomůže efektivně splácet, stane se reálnou hrozba podnikatele Radima Masného, že pohledávku odkoupí on sám a Žantovského "moralisty, kteří mají sami špinavý dvůr", jak se vyjádřil, zničí, čili pravděpodobně pošle ODA do konkurzu. Protože by to kromě politické předvolební ostudy mohlo pro Čtyřkoalici znamenat i finanční újmu, lze brát velmi vážně výstrahu KDU-ČSL z předminulého týdne: buď uvede ODA do poloviny ledna své dluhy do pořádku, anebo její lidé opustí čtyřkoaliční kandidátky. Dost možná směřujeme ke stavu, o němž letos na jaře hovořili Vladimír Mlynář i Cyril Svoboda, než jim to jejich partaje zatrhly: Čvtyřkoalice, říkali, by se měla transformovat do podoby křesťansko-liberálního dvojbloku. Neměli jistě na mysli tak drsnou cestu integrace, do jaké žene Čtyřkoalici bývalý sponzor ČSSD Radim Masný. Na druhé straně jen desetiprocentní volební kvórum není k zahození, a připomeneme-li si Švejkovy zážitky z blázince, že čtyřka je ve skutečnosti dvojka, pak nám přijde úplně samozřejmé.

Posilování měny

Miloš Zeman se netají svým despektem k analytikům. Nic proti tomu, když upozorní na jejich chybné odhady, alespoň jsou analytici příště ve svých vyjádřeních pečlivější. Jsou ovšem situace, kdy jim je pečlivá úvaha k ničemu, neboť se stane cosi, s čím počítat nemohli. Příkladem budiž posílení koruny vůči euru a dolaru v reakci na výroky premiéra v minulém týdnu. Miloš Zeman kritizoval měnovou politiku České národní banky, když odmítl její říjnové intervence proti silné měně jako vyhazování peněz. Názor to není originální, mají ho po bitvě všichni, zajímavé je, že si ho nenechal pro sebe a neváhal poslat korunu k hranici 32.50 za euro. Možná aby mohl analytikům, kteří prognózovali spodní hranici na hodnotě 32,83, ukázat dlouhý nos. Existuje ale i jiné vysvětlení. Miloš Zeman na měnové téma prohlásil, že je zastáncem pozvolna sílící koruny: "Je to Damoklův meč, který visí nad hlavou českých exportérů a nutí je zvyšovat produktivitu práce a inovovat. Kdyby silná koruna neexistovala, exportéři by byli jako líní kapři v rybníce a podobně jako za Klause by těžili z devalvačního polštáře," řekl premiér. Exportéři to vidí jinak. Tvrdí, že z nich nebudou štiky, spíše že brzy budeme hledět na leklé ryby. Silná koruna zlevní dovozy. Otázkou ovšem je, jaký z nich bude prospěch, jestliže pokles vývozu vezme lidem práci.