Když pozoruju naši politickou scénu, tak si často říkám, že voliče asi vůbec nezajímá politický program jednotlivých stran. Většinu času a prostoru dávají média i lid obecný jednotlivým osobnostem, jejich šarmu, charizmatu a hlavně jejich vzájemnému soupeření. Konečně, říkám si, když bych chtěl nakoupit a dvě trhovkyně nabízely podobné zboží, půjdu asi k té jiskrné krasavici a puťka šedivá ostrouhá, byť by její zboží bylo třeba kvalitnější. A člověk je navíc bytost hravá s přebytkem emocí, převážně negativních, potřebuje tedy někoho obdivovat, hlavně ale taky zatracovat. Obraz nepřítele a představa jeho zničení je asi pro leckoho z nás nejdosažitelnějším terapeutickým ventilem přebytečných škodlivin. A politika má tu výhodu, že člověk nemusí mrznout na fotbalových stadionech a ničit si hlasivky. Svého nepřítele si nosí stále s sebou a kdykoliv mu může jít po krku.

Zdá se mi, že ač o přízeň voličů bojuje řada politických lídrů, stále oblíbenějším hitem pro zchlazení žáhy je hlásit se k táborům příznivců a odpůrců našich dvou Václavů - Havla a Klause. Takový fanda ví, že když jeho Václav řekne, co má rád, čemu straní a co mu vadí, tak ten druhý má asi rád to opačné a bude mu vadit to, čemu ten první fandí. A za to je třeba ho zatratit. Tak přicházejí témata našeho vstupu do EU, smyslu občanské společnosti či bombardování Jugoslávie a obdivovatelé svých idolů hned vědí, na které straně stát. I když si často nejsou jisti, jestli to, čemu fandí, taky vskutku chtějí, má-li to hlavu a patu, je-li to dobré, zlé, mravné či nemravné.

Po zápase Sparty se Slavií je občas slyšet i od skalních fandů obou klubů uznání pro hru soupeře. Jakmile skončil prezidentský souboj Bush - Gore, při němž mi často vstávaly vlasy hrůzou z jeho špinavosti, vzájemné ataky ustaly a oba soupeři začali svorně pracovat pro dobro Ameriky. Zdá se mi, že vzájemná neláska našich dvou Václavů a následně jejich fandů se stává evergreenem, není jen dočasným českým folklorem a smířlivá atmosféra blížících se Vánoc ji asi neutlumí. A přitom o nic moc nejde. Naši svobodu jejich souboje neohrožují, jen nám připomínají, že člověk je tvor, který se lehce zbavuje uvážlivé soudnosti, snadno podléhá emocím, rád fandí, miluje a nenávidí. Často bohužel i tehdy, kdy by bylo lépe si chladný rozum ponechat.

Dopsal jsem tento sloupek, otevřel noviny a hned mi ten z Václavů, který mi už nějaký čas pije krev, zvedl mandle. Ach jo!