Časosběrný dokumentární film Heleny Třeštíkové zachycuje pět let života mladého muže, vynikajícího hudebníka a romského aktivisty Vojty Lavičky. Vojta je nadaným houslistou, který působí v řadě různých kapel, současně pracuje v rozhlase jako režisér romského vysílání a je terénním pracovníkem Nadace Člověk v tísni. Vojta reflektuje problematiku života Romů v období, kdy v české společnosti sílí protiromské nálady, přibývají rasově motivované vraždy a vrcholí hromadný romský exodus, pohledem inteligentního kultivovaného muže, který vidí do hloubky problému.

Úterý 13. 11. 2001 NOVA - 22.35 hodin

Jednoho dne přijde policejní úředník Frank Belson za detektivem Spenserem, aby ho požádal o pomoc v osobním problému. Jeho manželka, rozhlasová diskžokejka Lisa St. Claire, zmizela beze stopy. Frank je přesvědčen, že ho opustila, neví však proč. Bylo to pro jejich rostoucí manželské neshody, nebo proto, že se zapletl do nepříliš legální záležitosti? Spenser se pustí do pátrání s pomocí své manželky, doktorky psychiatrie Susan Silverman, a brzy odhalí pravdu o Lise, především o její minulosti.

Režie Robert Mandel. Hrají Joe Mantegna, Marcia Gay Harden, Yancy Butler, Luis Guzmán, Jon Seda, Miguel Sandoval a další.

 Středa 14. 11. 2001 ČT 1 - 20.45 hodin

Těm, kdo neměli to štěstí prožít pořádné klukovské dětství, se v životě možná vyhnulo i jméno spisovatele a dobrodruha Otakara Batličky. Je ovšem i mnoho takových, kteří četli jeho knížky a putovali spolu s ním po cestách fantazie. Těm i oněm přinese dokument Davida Urbana Otakar Batlička - mýtus nebo skutečnost přijemný zážitek a možná i nejedno překvapení. Pro neinformované (a že je jich dost, možná většina, to dokazuje i anketa v úvodu snímku: autoři se ptají kolemjdoucích, co o Batličkovi vědí - a otázku kladou přímo pod červenou tabulí s označením ulice, jež nese jeho jméno) bude překvapivé asi všechno, o čem dokument vypráví. Ale také někdejší čtenáři Batličkových knih patrně zjistí, že jejich znalosti o autorovi jsou nedostatečné a možná i sporné. Jisté je pouze toto: V Čechách se roku 1895 narodil chlapec s touhou po dálkách, který procestoval skoro celý svět; v dospělosti na sebe upozornil jako zručný, byť zpočátku amatérský radiotelegrafista a také jako autor próz pro děti. Rozmařile plýtval nápady, napsal na sto padesát povídek, do nichž zakódoval i leccos ze svého života a hlavně ze svých snů. Za okupace se jako radista zapojil do odboje, byl odhalen, zatčen, odvezen do malé pevnosti v Terezíně. Zahynul v Mauthausenu, (patrně) zavražděn benzinovu injekcí do srdce.

Dodnes chodí světem zaujatí "batličkologové", kteří bádají, jak to s ním vlastně bylo, co je pravda a co mýtus, kolik si toho o sobě vymyslel (či spíše kolik si o něm vymysleli jeho popularizátoři) a kolik doopravdy prožil. Zda opravdu utekl z domova do Jižní Ameriky už ve čtrnácti, zda procestoval tolik zemí... "Otakar Batlička jako spisovatel a člověk jedno jest," tvrdí v dokumentu jeden ze sběratelů jeho knih, rozhlasový redaktor Robert Tamchyna, další přidávají své informace a dojmy, jiní zas čtou z jeho komiksů a povídek. Propletenec snů a skutečnosti rozmarně plyne, doprovázen rytmickou hudbou, vypravěči si předávají příběhy jako štafetové kolíky. V jistém okamžiku to ovšem přestává být hravé dobrodružství - a začíná skutečné drama. Předěl Batličkova života i Urbanova snímku tvoří druhá světová válka, během které se uskuteční finále jeho nevšedního osudu. Osudu, jehož poznávacím znamením je tajemství.

Čtvrtek 15. 11. 2001 PRIMA - 12.00 hodin

Malý Robyn byl unesen přímo z postýlky z bytu, když se jeho matka Julie koupala ve vaně. Celá léta po něm s manželem Gregem pátrali, ale bezvýsledně, což poznamenalo i jejich vztah. Po patnácti letech je Julie, učitelka angličtiny, konečně znovu těhotná. Oba se na dítě těší, ale Greg se stále nechce vzdát naděje na to, že syna najdou. Julie má navíc velké starosti se studentem Jessem, kterému hrozí vyhazov, a nemá čas ani náladu oddávat se planým nadějím. Jsou ale skutečně tak plané?

Režie Mimi Lederová. Hrají Cybill Shepherdová, John Heard, Scott Bairstow, Elaine Kaganová, Terri Ivensová, Vondie Curtis-Hallová a další.

 Pátek 16. 11. 2001 ČT 1 - 21.30 hodin

Se svou přítelkyní Sam má komisař Moulin klidný, vyrovnaný a šťastný vztah. Stačí jedno banální setkání: večer ho málem nabourá auto, které se zcela nezodpovědně řítí noční Paříží. Moulin chce řidiče okamžitě vytáhnout z auta, ale od volantu se na něj provinile usmívá krásná přiopilá žena se slzami v očích. Aby zabránil zbytečným kalváriím, odveze ji Moulin do hotelu, kde se může neznámá žena ze své slabosti vyspat a ráno klidně odjet domů. Ovšem ani Moulin není tak rychlý, aby... Všechno mohla přikrýt tmavá noc beze svědků, ale události dostávají rychlý spád a denní světlo odkrývá další tváře postav příběhu... Epizoda nazvaná Smrtící svůdnost je první ze čtyř zcela nových pokračování volného francouzského kriminálního cyklu Komisař Moulin, jejichž realizace se ujal známý televizní a filmový režisér Gilles Béhat.

 Sobota 17. 11. 2001 NOVA - 14.30 hodin

Je trochu matoucí, že na televizních obrazovkách se setkáváme výhradně s jediným přepisem Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka, až se zdá, jako kdyby jiné verze než Steklého z poloviny 50. let nevznikly. Několik pamětihodných adaptací s typově přesným Karlem Nollem pochází ještě z němé éry (a televize je proto odmítají uvést). Torzovitě dochovaný přepis - již zvukový - z počátku 30. let je zajímavý i kvůli cenzurním zásahům. Aby se církev necítila dotčena, z polního kuráta Katze se stal lékař. Lékařský stav už hájen nebyl. Připomeňme si ještě Trnkovu třídílnou loutkovou verzi, později začleněnou do rozsáhlejšího cyklu Látalova. A to úplně pomíjím řadu filmů vzniklých za hranicemi - v Německu, Anglii, v někdejším Sovětském svazu...

Už si ani nedokážeme představit, že by tvář "úředního blba" Josefa Švejka měla jinou vizáž než Rudolfa Hrušínského, jak nás znovu přesvědčí i závěrečná část dvojdílného přepisu nazvaná Poslušně hlásím. Herci se zdařil husarský kousek: přesvědčil, že jeho kulaťoučký, věčně usměvavý a za všech okolností jakoby bezelstný obličej plně souzní s představou Švejka.

Literární i filmoví znalci vyslovili k tomuto přepisu závažné výtky: jedná se o barvotiskovou ilustraci vybraných nejatraktivnějších epizod, Haškův mnohovrstevný humor je zploštěn do "protiburžoazní" karikatury, která se týká jen zvlášť vybraných jednotlivců - počínaje sborem vyšetřujících lékařů a konče třeba polním kurátem Katzem. Ani Švejkovo rozhořčené volání na frontě "Nestřílejte, vždyť jsou tu lidi!" nepochází z Haškova pera, dodalo je až jedno předválečné jevištní zpracování. Ale diváci přijali humorné (a mnohdy i eroticky lechtivé, ba dokonce přisprostlé) vyprávění za své.

Středobodem filmu Poslušně hlásím je Švejkova jihočeská anabáze a zejména zadržení v Putimi. Výslech vedený četnickým strážmistrem Flanderkou (Jaroslav Marvan jej v hravých odstínech pojednal jako prototyp tupého úředníka, který vede "protistátní řeči", když mu alkohol zatemní mozek) patří k nejpověstnějším výstupům celého filmu. Exteriéry se skutečně natáčely v Putimi - domek u záhybu silnice těsně před starým mostem vedoucím přes řeku Blanici se stal četnickou stanicí a dnes tam visí pamětní deska. Když už četnická stanice v Putimi nikdy nebyla, aspoň se podívejme, kde si ji filmaři vykouzlili...