Ani netušíte, jak trýznivé starosti v této době tíží naše poslance. Rozpočet by se prostě schválit měl, aby už tahle věc nezdržovala a oni se mohli věnovat tomu pro ně nejdůležitějšímu - tedy přípravě kandidátek budoucích parlamentních voleb. Jinde ve světě, jde-li o roční státní rozpočet, bývá tím nejdůležitějším on. Ne tak u nás. Ozývají se hlasy - že snad už je jedno jaký, ale alespoň nějaký rozpočet aby byl, protože provizorium, to by byl malér. Zákon v takové situaci nařizuje řídit se časovým rozvrhem rozpočtu minulého... Jenomže rok se s rokem sešel, je docela jiná situace, jiná doba, jiné podmínky. Především by to znamenalo výrazné oslabení bezpečnosti republiky, protože by chyběly peníze na mimořádná opatření policie, armády a Hasičského záchranného sboru, která už teď stojí půl milionu denně a která se patrně na dlouhou dobu stanou nutností. Navíc by se docela ochromila činnost krajů. To by už lidé vůbec přestali věřit, že územní reforma je účelná. Ministerstvo financí by pro kraje měsíc co měsíc ukrojilo z provizorního rozpočtu jen jednu dvanáctinu a hejtmani by si rychle spočítali, že to by nestačilo ani na platy a úhrady energií ve školství, které už spravují. Co by bylo s péčí o silnice, o památky, o sociální a zdravotnická zařízení či potřeby správy, raději nemyslet. Prostě - byla by to kritická situace. Do světa bychom vyslali zprávu, že naše stabilita je na pováženou.

K návrhu té první verze státního rozpočtu muselo ministerstvo financí podat i zprávu o současném vývoji financí. To byla další studená sprcha. Spoléhalo se na výnosy z privatizace, ale odhad předsedy vlády, prognostika Miloše Zemana, o letošních příjmech ve výši pěti set miliard nebyl právě trefný. Rozpočet pro rok 2002 tedy počítá s tím, že příští rok vláda prostě rozprodá vše, co dosud má. Největší telekomunikační firmu Český Telecom, energetický gigant ČEZ a plynárenský Unipetrol. Je to jediná možnost, jak ještě dohonit splnění některých předvolebních slibů. Ministři sociálnědemokratické vlády tak opět počítají s pěti sty miliardami korun. Jenomže - co čert nechtěl - vyšlo najevo, že je to téměř dvojnásobek toho, co plánuje po dosavadních zkušenostech skeptický Fond národního majetku. Tak se nakupily nejasnosti a stalo se, že první návrh rozpočtu Poslanecká sněmovna zamítla. Kdepak, nepohne se to dál bez politického jednání, alespoň s opozičně smluvními partnery z ODS. Pro veřejnost řekl předseda ODS a zároveň předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus: "Doufám, že vláda přijde s novými návrhy, které nebudou pouze stínohrou a přehazováním peněz z jedné kapsy do druhé."

Upřímně řečeno - a jak jinak by to šlo než někde ubrat, chceme-li jinde přidat a není-li jistý nový zdroj. Čtyřkoalice dokonce trvá na tom, že se příjmy z privatizace mohou využít jen na splácení starých dluhů. Politika je prostě scéna, kde každé dějství je plné napětí. Až k prasknutí. No ano, ta další, budoucí vláda, už vlastně nebude mít vůbec co prodávat! Jak ona jednou naplní rozpočet, když se pro peníze natahují ruce ze všech stran?

Ale to posuďte sami, třeba je můj pohled opravdu skeptický, protože svou schopnost vědět si v budoucnu rady chce prokázat kdekdo. Boj o křesla v budoucím parlamentu už začal naplno stranickými primárkami. Ti, kdo počítají s vděčností za zásluhy a dovedou vždycky využít příležitost pochválit každičký svůj dílčí úspěch, nechtějí vypadnout ze hry. Kraje chtějí mít na správných místech "své lidi". A protože dosavadní zkušenost říká, že v Česku často viděné tváře a často slyšené hlasy, jedno zda v kladném, či v záporném smyslu, nezůstávají opomenuty, nastala soutěž o pozornost médií. Komunistické poslankyni Zuzce Rujbrové došla trpělivost natolik, že sedla a napsala článek. Vadí jí, že o zbytečných výjezdech k pocukrovaným obálkám nemluví policisté nebo hasiči, ale ochotně se k takovým věcem v záři televizních reflektorů vyjadřují právě politici. "Akcie ministrů Grosse, Tvrdíka a Kavana ve veřejném mínění závratně stoupají," stěžuje si Rujbrová, "dokonce i stínový Nečas má díky častému pobytu na obrazovce větší šanci na místopředsednické křeslo než ostatní. A státnické projevy stmelují Zemana s Klausem." V něčem má a v něčem nemá paní poslankyně pravdu. Lidé chtějí slyšet slova nejvyšších odpovědných. A ti tři první jmenovaní mají v této době na rozdíl od jiných opravdu plné ruce práce. Je to jistě lepší prezentace než ministrů Lachnita, Fencla či Schlinga, kteří určitě novinářům nikdy nezapomenou, že zveřejnili jejich aféry a protřepali chyby, kterých se jako ministři dopustili.

A teď si představte, že téměř všichni, kdo se až dosud ve vysoké politice pohybovali, si činí nárok na parlamentní křeslo, možná úkrokem i na křeslo vládní. Jak přiznávají v naprosté většině politických stran, jde často o velmi problematické postupy při sestavování kandidátek, o intriky, ovlivňování, zklamání i zášť. Kdo že bude lídrem, kdo dalším v pořadí a kdo na nevolitelném místě beze vší naděje. Vidina lukrativních příjmů, vlivu ve svých obvodech a vzhledem ke stále bezzubému zákonu o střetu zájmů i další možnosti až nemožnosti, to vše je teď v popředí zájmu našich politiků.