číslo 44/2001
vychází 22. října

Rozhlasová publicistika

TVÁŘ ZA MIKROFONEM

Vaše cesta k mikrofonu?
Přestože se novinářské práci věnuji od svých čtrnácti let, nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že se jednou stanu rozhlasovým zpravodajem. Od dětství totiž trpím hroznou trémou. Přesto jsem loni v únoru, ještě pro Český rozhlas Plzeň, natočila svůj první příspěvek, za což vděčím tamějšímu šéfredaktorovi zpravodajství Ondřeji Vaculíkovi, který mě k této práci na zkoušku přemluvil. I když moje první rozhlasové krůčky byly - proč to nepřiznat - velmi váhavé a přes veškerou mou snahu se zlepšení stále nedostavovalo, byl to právě on, kdo mě celou dobu ujišťoval, že se to jednou určitě zlomí. Letos na jaře vznikla středočeská Regina, s níž přišlo mnohem více práce a živých vstupů. Nevím, jestli už v mém hlasovém projevu došlo ke kýžené změně, to musí posoudit někdo jiný. Každopádně jsem se ale zbavila trémy a tato práce mi dnes přináší i více radosti než stresu.

Vaše rozhlasové nej?
Na rozhlasové práci je nejzajímavější právě to, že do poslední chvíle nevíte, jaký bude výsledek vašeho snažení. Než se totiž příspěvek dostane po rozhlasových vlnách k posluchači, projde rukama mnoha lidí. A mně se takhle jednou stalo, shodou okolností při živém vstupu, že produkční omylem zaměnila ohlášení dvou příspěvků. Když moderátor Olda Burda uváděl náš rozhovor o žebrácké průmyslové zóně slovy: V Berouně vyzráli na neplatiče nájemného, chtělo se mi křičet: Oldo, to není ono. Naštěstí jsem měla po ruce i tento příspěvek, který byl připravený do zpráv. Popřáli jsme si hezké odpoledne, já jsem přečetla zprávu o neplatičích v lehce konverzačním tónu a následoval pozdrav. Trapas byl zažehnán a dokonce ani editorka si ničeho nevšimla. Mně však ještě hodinu potom bušilo srdce.

(reé)