číslo 42/2001
vychází 8. října

Zpět na obsah         

Hudba


NOVÉ ZVUKOVÉ NOSIČE

Bedřich Smetana: Dalibor
(Supraphon)

V archivní edici vydavatelství znovu vychází jedna z nejvýznamnějších českých oper, která byla poprvé vydána roku 1950 a patřila k vůbec prvním kompletním nahrávkám české operní tvorby. Sešla se při ní skutečná první garnitura domácí interpretační tvorby, vesměs členové Národního divadla: dirigent Jaroslav Krombholc, Beno Blachut jako Dalibor, Marie Podvalová jako Milada, Václav Bednář jako král Vladislav. Všichni, jak nahrávka přesvědčivě dokládá, tou dobou ve vrcholné formě. Poté, kdy víceméně odezněla poněkud vzrušená diskuse kolem letošní jarní inscenace Smetanovy opery v Národním divadle, vedená ovšem spíš o Pitínského režijním pojetí než o interpretačních kvalitách, určitě neuškodí poslechnout si, jak Dalibora zpívaly před půl stoletím hvězdy české opery. Jedním slovem - skvěle. Blachutův čistý lyrický tenor stále udivuje svou krásou a tesknou jímavostí (Zdeněk Nejedlý, vládce české kultury padesátých let, si údajně nepřál, aby Blachut v této opeře zpíval v Národním divadle titulní roli); obdivuhodný je i výkon Marie Podvalové, stejně jako vyrovnaný a hlasově pevný Bednářův král. To vše spolu s kvalitním výkonem sboru (sbormistr Jarmil Burghauser) a přesným vedením orchestru Národního divadla činí z nahrávky i po padesáti letech velký zážitek, na jehož úrovni čas nic neubral. Opera vychází na 2CD s textem libreta ve čtyřech jazycích.

(ap)


Czech Alternative Music vol. VII. / 2000
(Indies Records)

Další cédéčko ze série propagující českou alternativní hudbu. Při loňské bohaté úrodě sklidily Indies mj. Jablkoň (Kino svět), Zuzanu Navarovou (Nechoď nikam), Jana Buriana (Unavený válečník), Skoumala s Vodňanským (Holčičko medvědí), Jana Hrubého s Kukulínem (Čarodějnice z Glastonbury) a další "hity" od Majerových brzdových tabulek, Těch syčáků, Činny, Už jsme doma, Bluesberry, Ireny Budweiserové či Lesíka Hajdovského s Manžely. O slovo se hlásí i zajímaví začátečníci jako Tomáš Kočko, Jiří Konvrzek, Afrodite či Šarközi, o kterých jsme už psali v minulých číslech.

(pen)


Wheatus: Wheatus
(Sony Music)

Melodický sbor nemožně pištících hlásků připomínajících Holky z naší školky Hložka a Kotvalda či "něžné" písničky ze South Parku, to vše obalené "DJ punkem", jak by se dala jejich hudba nejpřiléhavěji zaškatulkovat. Je to skutečně příšerné - vedle sebe tu stojí hardcorové či punkové vypalovačky a folkový umíráček. Ovšem na punk či hardcore to má příliš popové texty a je to příliš komerční. Za to nejhorší je ale kritikové chválí: za kombinaci rocku a melodického popu osmdesátých let... Kdyby byli američtí Wheatus nějakými novátory, dala by se odpustit lecjaká scestnost, to oni ovšem nejsou - každičká písnička je stejná jako kterákoli druhá. Stručně řečeno: Wheatus jsou jeden (prý) hit Teenage Dirtbag, pouhých či dlouhých třicet minut vaty a - konec.

(pen)