Vpadl jsem do lesa asi moc brzo. Houby ještě spaly. Ani si nestačily nasadit kloboučky. Nebo už seděly v kosmeťáku, aby se líbily hořčákům fešákům, kterých bylo, co hrdlo ráčí. Jenže hrdlo neráčí. Dokonce ani jazyk se s nimi nemazlí. A přitom jim to tak sluší! Kdoví, proč je jich letos tolik. Možná se naklonovali někde před zrcadlem.
Člověk nemá nic přehánět. Ani houbaření, ani ranní vstávání, ani chuť do života. Na pasece dělaly pěknou paseku malé, nenápadné halucinogenní mrchy. A když matka příroda nabízí ve své náruči i takovou možnost, člověk ji má využít. Vzal jsem tedy zavděk mrchou. Ocitl jsem se v úplně jiném světě. Ne v cizí galaxii. Nevytáhl jsem paty ani ze svého těla. Ocitl jsem se ve svém vědomí. Podvědomí jsem zatím nebral vážně. Nemám rád sklepy.
Tak když už jsme tady, tak se podíváme, co tu máme... Byl to žalostný pohled. Oddělení nejlepších nápadů - vykradené. Dveře paměti - vypáčené, všude nepořádek. Díval jsem se na tu spoušť. Okna to nemělo, vyvětrat se nedalo - proboha, tak to jsem tedy já? Kde jsou roky studií, učení se, vzdělávání? Moje provlhlá hlava byla vybrakovaná, napadená houbou zapomínání. Halucinace mohou být příjemné. Ale vracet se v tomto stavu do vlastní hlavy nedoporučuju.
Možná člověk nemá žít moc dlouho. Na začátku ví, že nic neví, a na konci, že už zase nic neví. Tak jako tak z toho má mindrák. Jak by to bylo krásné, kdyby to v našich hlavách vypadalo jako v prestižním sídle IBM. Kam oko pohlédne, všechno digitalizované, databázované, přehledné, spolehlivé, polyglotované, systémové, intermedializované, zkrátka intelektuální luxus. To by se na nás nabalovaly ženské!
A ba ne. Nenabalovaly. Vypadali bychom sterilně i v oblecích od padesáti tisíc výš. Už u recepce té firmy by na nás padla deprese, nuda a smutek. Blázniviny a nesmysly by recepční nařídil odevzdat, štítivě by je vzal pinzetou a zaletoval do mikrotenu. Při odchodu se o ně přihlašte, ať nám to tu nepřekáží. Jako na konci školního roku, když učitel otevře šuplík a vrací zadržené předměty.

Ne, ne. Nechám si svou hlavu. Koupím si smeták, trochu poklidím, a pak si dojdu do papírnictví pro tužku s gumou. Tužka s gumou a papír je zatím nejlepší vynález, na jaký lidstvo přišlo. Vrátím se domů a už mě ani nenapadne chodit na houby.