číslo 39/2001
vychází 17. září

Zpět na obsah         

Názory, komentáře

TÉMA TÝDNE

Petr Nováček a Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Co teď dál?

Petr NováčekPopsat nepopsatelné, vyslovit nevyslovitelné, o to se pokoušeli novináři v reportážích z Ameriky minulý týden. Nyní stojí analytici a komentátoři před úkolem předvídat nepředstavitelné. Pokud smyslem koordinovaného útoku proti symbolům Ameriky bylo vyvolat světový konflikt obrovského rozsahu, teroristé jej nemohli načasovat lépe než právě na toto období, kdy Ameriku vede prezident Bush. Je potomkem těch Američanů, kteří razili heslo "nejprve střílej, pak se ptej". Poté, co měl Bush v duchu toho, co hlásal ve volební kampani, v úmyslu omezit účast Ameriky ve světě, dorazil svět v té nejhorší podobě za ním. Unikl atentátu na Air Force One a Bílý dům, ale lidem z mrakodrapů WTC se uniknout nepodařilo, a tak dnes stojí v čele vzedmutého veřejného mínění, které žádá odplatu. Ta může být dvojí: Může se jednat o trest, který zasáhne desítky či stovky terioristů spojených se zločinem. Může se ale také jednat o mstu, akci namířenou proti státu, na jehož území se předpokládá pobyt hlavního podezřelého Usámy bin Ládina. Ve chvíli, kdy píšeme tyto řádky, ještě nevíme, zda Američané nesrovnají Kábul se zemí. Ale vyloučit to nelze. Akce takového rozsahu by odpovídala naturelu současného amerického prezidenta. A pokud se Spojené státy ve jménu ochrany svobody a demokracie dopustí akcí předpokládajících existenci kolektivní viny, byl by z toho konflikt obrovského rozsahu, který nerozdělí svět pouze na geopolitické zóny, ale promítne se i do vnitřních poměrů zemí, které vlivem globální migrace jsou etnicky smíšené. Zatímco Západ by byl v názoru na adekvátnost například plošně vedeného bombardování či nasazení zbraní masivního ničení proti Afghánistánu rozpolcen, islámský svět by se stal tak jednotným, jak dosud nikdy nebyl. Vyhlídky jsou temné.

Enfant terrible odchází

Ivan HoffmanMinulé úterý uveřejnila MF Dnes výňatky ze smlouvy, kterou před půldruhým rokem uzavřel místopředseda ODS Miroslav Macek s poradenskou firmou CEBOC, kterou si před koupí státního podílu v České spořitelně najala rakouská banka Erste. Miroslav Macek se v dotyčné smlouvě zavázal "zajistit poradenské a konzultační služby vedoucí k získání státního podílu v České spořitelně" za honorář deset milionů korun. "Nejsem veřejný činitel, jsem soukromý podnikatel, který je shodou okolností místopředsedou ODS. Nejsem poslanec ani senátor. Znovu říkám: Já se celá léta netajím tím, že podnikám a že mám poradenskou službu," řekl Macek témuž listu s dovětkem, že o smlouvě s firmou CEBOC samozřejmě vedení ODS neinformoval. Přestože podnikání považuje za svoji soukromou věc a nepřipouští střet zájmů, po inkriminované zprávě MF Dnes vyňal z aktovky rezignační dopis na funkci místopředsedy ODS, který měl připraven od jara, a předal jej předsedovi strany. A co na to Václav Klaus? Ocenil, že Miroslav Macek "takto radikálně, rezolutně a rychle vyřešil vzniklou situaci, která nastala".

Vraťme se maličko nazpět. "Vím, že existuje skupina lidí, která by mne ráda vyměnila za někoho, kdo by netvořil s Václavem Klausem takový tandem, protože mají dojem, že pak by mohli mnohem efektivněji otáčet hlavou ODS," vyjádřil se dnes už bývalý místopředseda strany v prosinci 1999. Miroslav Macek byl posledním mužem "staré gardy", který po vystoupení "pučistů Jana Rumla a Ivana Pilipa" (jeho označení) proti Klausovi koncem roku 1997 zůstával předsedovi strany věrně po boku. Těžko říci, zdali by se dnes Václav Klaus s Mackem tak snadno loučil, kdyby nebyly přede dveřmi volby a ODS mohla být méně opatrná. Jenomže vysvětlujte veřejnému mínění před dotěrnou volební konkurencí, že místopředseda ODS, ač má díky opoziční smlouvě přístup k prominentním informacím a skrze svůj letitý pobyt v politice navíc rozsáhlé osobní kontakty na kdekoho, dá-li se do podnikání, všechny tyto přednosti odkládá stranou a k poradenské službě se nechává najímat jako pouhopouhý doktor Macek. Bývaly doby, zejména kolem kauzy Knižního velkoobchodu, kdy Miroslav Macek proti podezřením týkajícím se konfliktu zájmů, neřku-li korupce, srdnatě bojoval, ale to ho ještě politika bavila, protože se podobala jízdě na gumovém člunu divokou alpskou řekou plnou balvanů, vodopádů a jiných nástrah. Dnes, kdy politika přestává být "adrenalinovým sportem" a stává se úřednickým zaměstnáním, přestává neposedného a nezbedného Miroslava Macka jaksi bavit. Potvrzujeme, že už letos na jaře kolem ideové konference ODS byl vnitřně rozhodnut věnovat se napříště hlavně své novomanželce Janě, přestavbě rodinného sídla, překladům anglické poezie a ledačemus jinému, a na podzimním kongresu ODS již na místopředsednickou funkci nekandidovat. Mimochodem svůj projev na zmíněné "žofínské" konferenci - na rozdíl od vždy brilantních kongresových vystoupení - téměř ostentativně odbyl. Sám připouští, že v posledním roce polevil i v pracovním nasazení pro ODS. Sečteno a podtrženo, Miroslav Macek to pomaloučku polehoučku "balil", a kdyby nerezignoval před týdnem, odporoučel by se z vedení ODS na listopadovém kongresu. Ostatně má na to nárok: za deset let odvedl své straně práce dost a dost. Navíc o sebe a své blízké se věru dovede postarat mnohem lépe jinou činností, než aby usiloval o plat nějakého toho ústavního činitele. Jsou tací, kteří Miroslavu Mackovi na odchod z funkce nezamávají, protože jsou přesvědčeni, že své politické postavení beze studu využíval k osobnímu prospěchu. Pro jiné byl ale politikem výrazným i nebojácným - a ti mu teď adresují slova uznání. Jedno však zdá se být jisté: Po příštím kongresu ODS bude v jejím nejužším vedení už pouze Václav Klaus strážcem kontinuity strany. Co to asi může znamenat v situaci, kdy se místopředsedy ODS již nestanou Klausovi generační vrstevníci?