číslo 38/2001
vychází 10. září

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


TÉMA TÝDNE

Petr Nováček a Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Od blouznění ke zradě

Petr NováčekStátní zastupitelství v Šumperku obžalovalo třiadvacetiletého Davida Pěchu z propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod občanů, z pomluvy a šíření poplašné zprávy. Pěcha je členem ultralevé ("štěpánovské") KSČ a šéfredaktorem levicových novin Nové Bruntálsko, jež jsou spojovány s Ludvíkem Zifčákem, bývalým agentem StB, známým z událostí 17. listopadu v Praze. V časopise Pochodeň, na internetu a při demonstracích propagoval Pěcha revoluční svržení soudobého systému, rozbití celého kapitalistického státu, opětovné znárodnění všech hlavních podniků ve prospěch většiny a obnovení socialismu a proletářské diktatury proti hrstce soudobých parazitů. Psal ovšem též o tom, že čeští vojáci mohou být podle direktiv NATO zastřeleni, jestliže ve válečném stavu neuposlechnou rozkazu anebo že pohotovostní pluky v případě nepokojů mohou střílet do demonstrantů. "Jde o porušování a popření svobody slova a ústavy," vyjádřil se David Pěcha o své obžalobě. "Pokud mě chtějí soudit, museli by soudit celou stranu." Podle Ludvíka Zifčáka "soudobý kapitalistický režim chce Pěchu pronásledovat za pouhou, byť skutečnou revoluční propagaci komunistického světového názoru". Pokud jde o možné střílení "pohotovostních pluků" do demonstrantů a "prach a olovo" pro české vojáky za neuposlechnutí rozkazu v silách NATO, Pěchovo fantazírování asi čelně narazí na striktní paragrafy. Složitější to může být s jeho "revoluční propagací komunistického světového názoru", jak tomu říká soudruh Zifčák. Kdyby šlo pouze o propagaci ideologie, přicházel by snad v úvahu poukaz na verdikt štrasburského Evropského soudu pro lidská práva, jenž ji dovolil hlásat i extremistům, pokud nevyzývají k násilí nebo nepodněcují k nepřátelství mezi občany. Pěcha však používá stalinistické terminologie a v jejím duchu volá po "obnovení .proletářské diktatury proti hrstce soudobých parazitů", čili v logice této doktríny požaduje násilné uchopení moci jednou třídou na úkor třídy jiné.To už ale není pouhá ideologie, nýbrž může to být považováno za "návod k použití", byť jej nabízel dosud nezralý mladík a člen extremistické pidistraničky bez vlivu a váhy, s níž stejně jako s Pěchou nechce pokud možno vůbec nic mít ani Grebeníčkova KSČM. Paradoxem je, že zatímco třiadvacetiletý David Pěcha bude jakožto ultralevicový extremista-blouznivec souzen a dost možná i odsouzen, takoví blahé paměti velikáni jako Miloš Jakeš či Jozef Lenárt, kteří v srpnu 1968 byli muži dávno dávno dospělí a zralí, se ne a ne před ramenem Spravedlnosti ocitnout, ač se tehdy spojili proti vlastní zemi a jejímu lidu s cizí okupační mocí a v normálních poměrech by platili za vlastizrádce. Jenomže za "reálného socialismu" poměry normální nebyly, když ústava ČSSR zaručovala vedoucí úlohu Komunistické straně Československa, pro níž víc než republika a její občané znamenala příslušnost k socialistickému společenství a "svátost" socialistického internacionalismu. Jestliže Jakeš a Lenárt na sovětském velvyslanectví v Praze domlouvali 22. srpna 1968 pod patronátem okupantů ustavení "dělnicko-rolnické vlády v čele se soudruhem Aloisem Indrou" a tvrdili a tvrdí, že tak činili ve jménu záchrany socialismu, a tudíž ve státním zájmu, může jim být na základě tehdy platné ústavy a dalších zákonů obtížné dokázat vlastizradu: mezi socialismem, KSČ a státem nebyl tenkrát z formálně právního hlediska velký rozdíl. A tak zatímco Pěcha bude za něco plamenných článků či proslovů možná odsouzen, Jakeš, Lenárt a ti druzí třeba i dožijí své dny bez toho, aniž by byli pohnáni k odpovědnosti za lidské a materiální oběti srpnové invaze 1968, na níž se spolupodíleli, neřku-li za zmařené životní osudy lidí zbavených osobní perspektivy, vypuzených ze země či donucených jednadvacet následujících znormalizovaných let - řečeno s Karlem Krylem - "rýt držkou v zemi".

Pithart v akci

Ivan HoffmanPředseda Senátu Petr Pithart opět prokázal, že je schopným vyjednavačem, když přivedl k jednomu stolu představitele dovozců ojetin, asociace autoškol a ministra dopravy. Podařilo se mu to den poté, co se zmínění pánové osočili z komunistických manýrů, respektive bolševické arogance. Novinářům Petr Pithart vysvětlil, že na sebe v zájmu občanů vzal roli zprostředkovatele, nikoli soudce. Z ulice se spor přenesl do parlamentu těsně před tím, než se do centra mediálního zájmu mohl dostat Stanislav Gross. A těsně poté, co Petr Pithart překazil zásah policie, vzal mu vítr z plachet Václav Klaus, který předstoupil před novináře jako poslední řešitel krize. Právě po setkání s předsedou sněmovny oznámili demonstranti konec blokády. Hezký příklad boje o místo před televizní kamerou, který ukazuje, že politiku lze provozovat i jinak než silnými slovy. Opozice nečekala na dramatickou rvačku v ulicích a rafinovaně vytáhla vládě trn z paty. Občan mohl ocenit, že v zájmu jeho plynulé jízdy metropolí se politická scéna sjednotila, našlo se řešení, při kterém všichni vyhráli, a nikdo neztratil tvář. Problém dovozu ojetin a testů v autoškole se bude teprve řešit, ale dobrou zprávou je už fakt, že demonstranti nenastydnou a policie ušetří benzín.