Jedna z nejpozoruhodnějších alternativních desek. Jiří Konvrzek, který mimo toto sólové album patří ke skupině Třetí zuby, představil "své" písničky, které nejsou s ničím moc srovnatelné. Navíc si je sám nahrál - a to nejen pomocí "elektrické kytaromandolíny" ve tvaru plechu na vánoční cukroví, španělky, akordeonu a foukací harmoniky, trubky, příčné a zobcové flétny, rozpitvaných bicí, ale také "třístrunného smyčcového nástroje beze jména", několika kamen, jízdního kola, drůbeže a psů. Výsledkem však není neposlouchatelný underground, ale písničky, které by nikdo bez znalosti předcházející informace nepovažoval za dílo jediného člověka: písničky jsou skvěle, ale nezvykle zaranžovány, žádná nevyužívá běžných aranžérských klišé. Zdá se, že se Konvrzek svojí hudbou ukrutně baví a je víc než pravděpodobné, že pobaví i každého svého posluchače. A to i díky skutečně vtipným textům: ani ty nejsou "na jedno brdo", všechny jsou plné humoru ("zabili jsme radiátor"), komentují malého českého člověka v hospodě či drby babek ve frontě; ve všech je realita dovedená k absurdnu. Do toho všeho skvěle zapadá Konvrzkův hluboký, sebepitvořivý hlas - jeho osobitost je ve všem značně podobná Jimi Čertovi v harmonikářském období. Deska je "mňam" - a vřele doporučuji i Konvrzka naživo.