číslo 34/2001
vychází 13. srpna

Zpět na obsah         

Rozhlasová publicistika


FONOGRAM

Pátrání po datu a okolnostech vzniku prvních gramofonových nahrávek slavného operního pěvce F. I. Šaljapina trvalo dlouhá léta. V dnešním zakončení našeho příběhu se konečně dozvíme, jak a kdy k tomuto natáčení vlastně došlo.

Záhada prvních Šaljapinových nahrávek (2)

V pracovních denících Freda Gaisberga, předního nahrávacího technika firmy The Gramophone Co., jsou poměrně podrobně dokumentovány pokusy této firmy získat první gramofonové snímky slavného basisty carské opery. K vůbec prvnímu takovému pokusu došlo v březnu roku 1900, ale úspěchy opojený Šaljapin tenkrát na "pokornou žádost" Gaisberga vůbec nereagoval. I o rok později, v březnu a červnu roku 1901, ještě Šaljapin opakovaným "velice lákavým" nabídkám firmy GC odolal.

Další Gaisbergův záznam, zmiňující Šaljapina, pochází z léta roku 1902: "Sinkler Darby pořídil uplynulou zimu v Rusku první snímky určené pro červenou etiketu - podařilo se mu získat slavné manžele Fignerovy. A konečně lapili i báječného Šaljapina." Tento záznam tedy objasňuje, že vůbec první nahrávky Fjodora Šaljapina pořídil nahrávací technik firmy GC William S. Darby (matriční čísla jeho snímků nesla vždy sufix x). Zbývá tedy určit, kdy vlastně k tomu došlo, neboť časový údaj "uplynulou zimu" nemá - vzhledem k trvání zimy v Rusku - žádnou zvláštní vypovídací hodnotu. Badatelé proto soustředili své téměř detektivní pátrání na studium dobových ruských novin a periodik, až konečně vylučovací metodou zjistili nejpravděpodobnější datum, kdy došlo k oné legendární nahrávací seanci.

Šaljapin poslouchá svou nahrávkuVe sloupku věnovaném gramodeskám vyrobeným v roce 1901 v Rusku, který publikoval 19. ledna list Moskevská gazeta, není Šaljapinovo jméno ještě vůbec zmiňováno. V prvním čísle ruského časopisu Gramofon a fonograf z 15. května 1902 se objevila zmínka, že Šaljapin odmítl v říjnu předchozího roku natáčet snímky pro gramofonovou firmu Zonophone. Moskevská gazeta z 20. února 1902 ale mezi informacemi o nových gramodeskách uvedla, že brzy budou na trh uvedeny tři gramodesky s nahrávkami "...moskevského idolu, slavného basisty carské opery F. I. Šaljapina, které tento pěvec natočil a schválil k uvedení do prodeje". A hned druhý den vyšel v jiných novinách článek následujícího znění: "Výrobci gramofonů a desek ustavili za účelem zachycení hlasu F. I. Šaljapina na gramofonové desky zvláštní komisi, která se sešla v Moskvě. K natáčení gramofonových snímků došlo v hotelu Continental. F. I. Šaljapin zpíval árii z Fausta a dvě romance a obdržel za každý snímek 2000 rublů." Členy zmíněné komise byli také pánové William S. Darby a William Gaisberg (bratr Freda).

Poté, co se podobný článek objevil i v dalších moskevských novinách, reagoval na ustavení komise a uváděný honorář poněkud uštěpačným tónem deník Ruské slovo v článku nazvaném Zpráva z Moskvy - 100 rublů za jedno slovo: "Moskevské gramofonové firmy nelení a uveřejňují pompézní inzerty, jimiž ctěné publikum informují, že F. I. Šaljapin, který tak dlouho odmítal zpívat pro gramofon, se asi před dvěma týdny uvolil tak učiniti a nazpíval jednu árii z Fausta a dvě písně." Autor článku dále zesměšňuje Šaljapinův horentní honorář i nápad sestavit zvláštní komisi pro zorganizování zmíněného natáčení v hotelu Continental. Pro nás je však zajímavý hlavně časový údaj "asi před dvěma týdny" - pátrání se totiž nyní mohlo soustředit na období mezi listopadem roku 1901 a 20. únorem roku následujícího, přičemž nejpravděpodobnějším datem natáčení se zdál být leden 1902.

K rozuzlení celé záhady nakonec přispěly dva dopisy adresované Šaljapinovi, které objevili sovětští badatelé v osmdesátých letech v archivech moskevského Šaljapinova muzea. Odesilatelem prvního byl jeden z průkopníků gramofonového průmyslu v Rusku a význačný podnikatel L. S. Lebel (později se stal ředitelem moskevské pobočky firmy GC). Ocitujme z něj následující úryvek: "Jak jsem se dozvěděl, odjíždíte 21. prosince na týden z Moskvy. Dovoluji si proto obrátit se na Vás tímto dopisem - ředitel petrohradské pobočky naší firmy mne totiž pověřil, abych se Vás dotázal, zda byste laskavě souhlasil s natočením několika snímků pro gramofon. Natáčení by zabralo jednu hodinu Vašeho času 20. prosince a další jednu hodinu 21. prosince. Buďte ujištěn, že Váš čas i úsilí budou odpovídajícím způsobem oceněny. Dovoluji se zmínit, že stávající technické vylepšení gramofonu zaručuje, že snímky dopadnou dobře a že Váš hlas nebude nikterak zkreslen. Všechny snímky budou uvedeny na trh až poté, co si je poslechnete a shledáte je uspokojivými. Jakmile obdržím Vaši souhlasnou odpověď, okamžitě zatelefonuji do Petrohradu, aby se odtud ihned dostavil americký technik s nahrávacím zařízením."

Šaljapin tenkrát nejspíš svůj laskavý souhlas vyslovil, neboť 11. února 1902 mu N. Rodkinson, ředitel ruského zastoupení firmy GC, poslal dopis tohoto znění: "Nositel tohoto listu a mé navštívenky, kníže Alexej Nikolajevič Chimšjev, Vám předá zkušební výlisky snímků, které jste natočil. S velikým potěšením vás zároveň informujeme, že snímky dopadly výborně, a věříme, že po jejich vyslechnutí dospějete ke stejnému závěru. Doufáme, že se Vám budou líbit a že nám udělíte povolení lisovat je k prodeji."

Tyto dva cenné dokumenty teoreticky zužují časový interval natáčení na 18. prosinec-11. únor. Šaljapin by ovšem v takovém případě musel ještě před svým odjezdem z Moskvy mimo jiné dojednat veškeré náležitosti smlouvy - na to mu ovšem nejspíš nezbyl čas, takže prakticky se časový interval posunul až za datum jeho návratu, jímž byl 26. prosinec. Z podrobného studia Šaljapinova pracovního programu v lednu roku 1902 pak vyplývá, že jediné volné dny v jeho programu připadaly na období mezi 12. a 23. lednem, kdy také nejspíš k onomu dlouho očekávanému natáčení došlo. Během následujících dvou týdnů mohly být natočené vosky odeslány do lisovny v Hannoveru a zkušební výlisky zaslány zpět do Moskvy.

Poslední fakt k odbourání iluze o nahrávání v roce 1901 představuje zlatá deska s písní "Plavci na Volze", kterou firma HMV věnovala Šaljapinovi u příležitosti jeho šedesátin v roce 1933. Text na této desce vyrytý totiž říká, že jde o "upomínku na třicet let nepřetržité spolupráce 1902-1933". A toto datum vyryli do zlata lidé, kteří nepochybně dobře věděli, kdy tato spolupráce začala.

Na závěr příběhu o záhadě prvních Šaljapinových nahrávek bychom se mohli vrátit k Fredu Gaisbergovi, který náš příběh zahajoval. Ten si moc starostí s přesností datování vzniku nahrávek nedělal a jednou údajně dokonce prohlásil: "Vůbec nezáleží na tom, kdy byla jaká nahrávka pořízena - hlavní věc je, že ta nahrávka byla dobrá."

GABRIEL GÖSSEL

Příště: Gramofonový průmysl v carském Rusku