"Učitel přichází do školy opilý, nevyučuje, nýbrž huláká a tluče děti..." - Ne, nebojte se, to není titulek některého z našich bulvárních plátků a už vůbec se nevztahuje k současnosti. Tak totiž začíná jedna ze stránek dochované kroniky české menšiny v Moldavské republice. Konkrétně z obce Goluboje. Zápis pochází ze začátku dvacátého století, kdy ještě většinu obyvatel této vesnice tvořili právě Češi. Tehdejší rumunští kantoři nelibě nesli úspěchy svých českých kolegů, a tak se jim snažili znepříjemňovat život a udávat je. Do Goluboje, původně Novohradu, přišli první Češi v polovině 19. století. Na začátku století minulého jich tu žilo přes tři stovky, existovaly tu kulturní kluby, ve třicátých letech byla postavena nová škola, jejíž vůdčí osobností byl někdejší legionář Římovský, vznikla knihovna, z původní vlasti chodily noviny, založena byla dechová kapela. Dnes už z tohoto kdysi bohatého kulturního života nezbylo prakticky nic. Když jsem nedávno do obce Goluboje na jihu Moldavska přijížděl, byl už večer. Nikde se však nesvítilo, veřejné osvětlení neexistuje a elektřina je vůbec příliš drahá. Měl jsem co dělat, abych se vyhnul dírám ve vozovce, půlmetrové nebyly ničím výjimečným. Když jsem se ptal, kde bydlí Češi, všichni mě posílali až na druhý konec vesnice. Nakonec jsem zastavil u obydlí pana Václava Iriněviče. Nikdo mě nečekal, telefonické spojení neexistuje, proto jsem byl mile překvapen, když mě okamžitě pozvali dál. Zpráva o mém příjezdu se rychle rozkřikla, během krátké chvíle jsem tak poznal většinu Čechů, kteří v Goluboje ještě žijí. Dnes je jich už jen asi šedesát. Pamatují válku, éru sovětského komunismu i moldavskou pseudodemokracii. Na vlast svých předků i na mateřský jazyk však nezapomínají: "Tady jsem se narodila, tady mě zapsali do matriky. Jsem tedy rodilá Češka. I maminka a tatínek byli Češi. My jsme se snažili všemožně udržovat tradici. Dnes už ovšem jen ti staří. Mladí odešli - do Čech, do Rumunska, na Ukrajinu." "A tak," jak podotýká Petr Iriněvič, "orchestr bude žít jen do té doby, dokud budeme naživu my." A to platí i o celé české menšině v Moldavsku.