číslo 34/2001
vychází 13. srpna

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


TÉMA TÝDNE

Kontroly končí, problém zůstává

nov.jpg (11682 bytes)Od minulého pátku "pozastavili" britští úředníci na pražském ruzyňském letišti prosívání pasažérů směřujících do Británie. Od 18. července, kdy kontroly začaly, nevpustili britští imigrační úředníci, krytí konzulárním statusem, na paluby letadel zhruba 120 lidí, v drtivé většině Romů. Podle česko-britského prohlášení ministrů Jana Kavana a jeho britského kolegy pro evropské záležitosti Petera Haina během tří týdnů před zavedením kontrol na Ruzyni bylo ve Velké Británii registrováno 204 žádostí o azyl z České republiky, zatímco v období po 18. červenci pouze dvanáct žádostí. "Přiměřenost kontrol" se tedy prokázala pádně a dříve než za měsíc, jak to 31. července předpokládal Jan Kavan. Ono se ostatně není čemu divit, neboť je-li možné požádat o britský azyl až na britské půdě, pak jestliže potenciální žadatel není vpuštěn na Ruzyni do letadla, k "zneužívaní imigračních procedur v Británii" může dojít už jen nedopatřením. Kdyby se bývalo kontrolovalo nejen na Ruzyni a podezřelí cestující byli vylučováni i z autobusové přepravy do Londýna, mohla se místo dvanácti žadatelů o azyl skvět v ministerské statistice třebas i nula. Ani pokles žadatelů o azyl z 204 na 12 však neospravedlňuje nevkusem a diskriminací zavánějící ruzyňské třídění českých občanů, provádění se svolením jejich vlády na území jejich státu úředníky státu cizího. Od vlády ČSSD, strany "dolních deseti milionů", mezi něž - předpokládáme - patří i romská menšina, by se očekávalo méně pragmatismu a více ohleduplnosti k vlastním spoluobčanům, nemyslíte? Počítal s tím nejspíš i Václav Klaus: "Naše vláda a pan Kavan ponižovali naši zemi před světem a Velkou Británií. Chtělo by to, aby se pan ministr Kavan hodně rychle našemu národu omluvil," prohlásil v TV Nova. "Takhle mluví státník a obhájce národních zájmů," řekne si asi nejen sympatizant ODS a Václav Klaus zajisté doufá, že si jeho zmužilý postoj uchová v paměti do příštích voleb. Co si ale uchovat v paměti z následujícího resumé Ivana Langra? "Volilo se mezi tím, zda by se měla zavést víza pro všechny, a tím, že se na letišti muselo čekat deset minut kvůli občanům, které Británie nechtěla. Jsem rád, že kontroly byly pozastaveny," děl místopředseda sněmovny a ODS. Poslanec a ústavní činitel Langer je vybaven diplomatickým pasem, umožňujícím přednostní odbavení na letišti či hraničním přechodu. Jeho držiteli nehrozilo a nehrozí ani jen deset minut nedůstojného čekání, neřku-li dilema, že by ho v civilizované cizině nechtěli přijmout. Poslanec Langer však patrně rezignoval na podporu voličů-Romů a lidí, kterým se hnusilo jejich ruzyňské selektování, protože jinak by se býval vyjádřil zaobaleněji. Třeba jako předseda senátu Petr Pithart, který pozastavení kontrol přivítal s dovětkem, že se "musí najít rovnější a férovější řešení". Jenomže odkud začít a kde ho hledat? Ivan Veselý, předseda romské organizace Dženo, opakuje, že "situaci romských migrantů pozastavení letištních kontrol v žádném případě neřeší. Nemění se nic ani na tom, že práce britských úředníků zasahovala do suverenity České republiky". Podle předsedy Mezinárodní romské unie Emila Ščuky "od prvopočátku tato dohoda byla špatná, diskriminační, obcházela platné zákony i ústavu". Nic podstatného proti obojímu unissonu, leč problém je v tom, co této dohodě předcházelo: V prvním pololetí 2001 požádalo v Británii 1200 občanů ČR o azyl, přičemž v posledních dnech bylo definitivně zamítnuto 120 odvolání žadatelů a jen osmi až devíti byl azyl z humanitárních důvodů udělen. Drsná čísla, že ano? Přesto se Romové pokoušejí buď letecky přes Německo a Polsko, anebo autobusovými linkami z Prahy i nadále proniknout do Británie. Josef Facuna z ostravské pobočky Demokratické unie Romů potvrdil, že směřují za rodinami, které v Británii již mají a že je jen otázkou času, než Britové odhalí nový kanály, jimiž čeští Romové na ostrovy směřují. Pro "gádža" je těžké odhadnout, jaký mají pánové Veselý, Ščuka, Giňa či Facuna mezi romskou komunitou autoritu. Jestli ale nějakou mají, měli by svým lidem trpělivě ale naléhavě vysvětlovat, že poměr 9 : 1200 činí jejich naděje na azyl v Británii nulovými a že si ho od Britů - na rozdíl třeba od sociálních dávek u nás - nevyvzdorují. Když se s tím Romové nesmíří a potáhnou dál na Albion, kde o ně - tak to je - nemají zájem, docílí toliko zavedení vízové povinnosti pro všechny občany České republik. "Bílí Češi" (s prominutím) je pak ale budou milovat ještě méně a disponujíce většinou voličských hlasů, žádná příští vládní garnitura nebude mít mandát a odvahu investovat hodně peněz a trpělivosti do sociálního a vzdělanostního povznesení romské populace, bez něhož ale vždycky budou čeští Romové v nevýhodě a šáleni spasením v cizí "zemi zaslíbené".

Normální rivalita

V uplynulém týdnu vystoupil v kanadském Edmontonu na stupeň pro vítěze desetiboje Tomáš Dvořák. Po třetí v řadě a v novém rekordu mistrovství. Světový rekord ovšem drží Roman Šebrle, který se tímto mistrovstvím ”protrápil” s bolestí třísel, jež se mu ohlásila hned ve druhé disciplíně, skoku do dálky. Po prvním dnu soutěže se média soustředila na vztah těchto dvou atletů a významně upozorňovala, že není tak vřelý, jak tomu prý bývalo v minulosti. ”Kamarádství skončilo” uvedl v titulku nejčtenější deník. Po závodě sice Dvořák označil Šebrleho výkon za heroický a posteskl si, že na stupních vítězů nestáli společně, ale neskrýval, že potřeboval vyhrát. Není nic příjemného být na vrcholu kariéry médii odepisován, jak se to Tomáši Dvořákovi stalo po jeho trápení na olympiádě. A Roman Šebrle říká, že nežárlil na Dvořákovy výkony, ale byl rozmrzelý z těch svých… Otázkou je, proč by se vlastně desetibojaři měli po každé disciplíně poplácávat po zádech, když se o žádnou týmovou soutěž nejedná, každý bojuje sám za sebe.

Petr Nováček, Ivan Hoffman