číslo 33/2001
vychází 6. srpna

Zpět na obsah         

Televize
a film


ZVEME VÁS DO KINA

Evoluce: opět nás ohrožují pravěké stvůry

Americká hororová komedie Evoluce je dalším dílem na téma hrozícího konce světa, tentokrát s nezadržitelně se množícími mimozemskými organismy. Režisér Ivan Reitman - pamatujeme si obdobně laděné Krotitele duchů - z toho sice v závěru vytěžil absurdní pohled na giganticky rozbobtnalou hmotu nezadržitelně se valící krajinou (vybavila se mi asociace na gigantické prso z dávné Allenovy komedie Co všechno byste chtěli vědět o sexu), avšak přes průběžné vnášené komediální momenty (převážně ve verbální sféře) vyprávění nedokáže zapřít původní vážně míněný thriller, kdy téměř z hodiny na hodinu se množící a stále útočnější potvory se stávají smrtelným ohrožením pro lidstvo.

Po trikové stránce je film jistě vynalézavý - působivé jsou zejména scény, kdy obrovitý ptakoještěr i s unesenou ženou v drápech prolétává prostorným obchodním domem. Avšak celkové pojetí vychází jen z osvědčených vypravěčských i motivických stereotypů odkazujících jednak k Jurskému parku, Mužům v černém a Godzille, jednak k odlehčené poetice již zmíněných Krotitelů duchů. Hrdinové musí napravovat zbrklé zásahy, jichž se dopustili bojechtiví vojáci, a původně převažující hororové podloží občas skřípe, když je mu nasazován komediální přeliv.

Julianne Mooreová, Orlando Jones a David Duchovny v EvoluciTato oddechová letní zábava si vypomáhá karikovanými figurkami, ať již je to pohybově nešikovná vědkyně Allison (Julianne Mooreová), neustále někam padající, neposedný černošský geolog (Orlando Jones) s výrazivem značně prostořekým, zmateně se uchichtávající požárnický adept (Sean W. Jones) - či na druhé straně groteskně tupý, o to však arogantnější generál, jenž vede armádní výzkum. David Duchovny jako ústřední hrdina, biolog Ira, je mimořádně toporný, neschopný dospět ani k jednoduché komediální šarži, nanejvýš se zmůže na svůdnický úsměv.

Takže nakonec oceníme zejména živelnou karikaturu politické povznesenosti a bohorovnosti, jak ji předvádí Dan Aykroyd na postavě samolibého guvernéra, jenž se s několika žoviálními frázemi v ústech a samozřejmým přesvědčením, že má vždy pravdu, přijíždí zeptat na podivné události. Vyprávění ostatně spoléhá na vtipné průpovídky: třeba když po konstatování, že mimozemský organismus stihne během několika dnů to, co pozemskému životu trvalo miliardy let, zazní odpověď, že je to určitě ztělesnění amerického snu o úspěšnosti.

JAN JAROŠ