číslo 31/2001
vychází 23. července

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


OČIMA PETRA NOVÁČKA A IVANA HOFFMANA

Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Topí, i když nejede

Petr NováčekAčkoli se v temelínském reaktoru toho času "netopí", jihočeská jaderná elektrárna nám v minulých dnech opět zatopila. Přesněji řečeno, pokusili se nám zatopit naši severní sousedé, kteří sice na svém území mají jaderných elektráren, namnoze už značně letitých a tudíž nikterak moderních, habaděj, ale náš Temelín se jim teď náhle zprotivil. Až dosud zásadně vadil pouze spolkovému ministru životního prostředí Jürgenu Trittinovi, který v koaličně vládní straně Zelených - například na rozdíl ministra zahraničí Joschky Fischera - patří k protijaderným fundamentalistům. Jenomže příští rok se ve Spolkové republice uskuteční parlamentní volby a tak i témata, která by jindy zůstala nudně odborná, mohou po ideologickém opentlení posloužit jako podběrák na voliče. Zelení, navíc se spory ve vlastní straně, voličů nikdy neměli nadbytek a tak se o ně možná Trittin stará uprostřed "okurkové sezóny" i na účet Temelína. Ne že by ta naše elektrárna byla výlupkem dokonalosti! Je to kompilát reálsocialismu a americké technologie, četné její technologické komponenty jsou neodzkoušenými unikáty a jak se zdá, "zlaté české ručičky" si za některé výkony v Temelínu pozlatit také nezasloužily. V této středoevropské zemi ale nežijí nesvéprávní idioti, kteří by uvedli do chodu monstrum, jež by hrozilo zahubit je samotné a široké okolí. I komunistický režim, jenž si z veřejného mínění doma a z ciziny mohl dělat šoufky, postavil oproti Temelínu podstatně méně sofistikované Dukovany tak, že už téměř dvě desetiletí bezpečně fungují a blízké Rakousko nemá důvod k neklidu. Temelín zajisté nevyhovuje některým německým normám, protože byl "připasován" na normy americké, a těžko ho lze poměřovat - jak žádá "technické stanovisko spolkové vlády", doručené našemu ministerstvu zahraničí před týdnem - "mezinárodními standardy", jež v Evropské unii ani mimo ni neexistují. "Technické stanovisko" vypracovalo pro spolkovou vládu Trittinovo ministerstvo: vláda však o něm nehlasovala. Je také pravda, že ještě před oficiálním předáním Černínskému paláci se obsah dokumentu indiskrecí objevil ve zpravodajství BBC a dalších médií, kterýžto postup bývá pro Berlín velmi neobvyklý. Vzhledem k okolnostem není třeba brát poslední větu inkriminovaného textu, v níž se na vládu České republiky naléhavě apeluje, "aby zrušila své rozhodnutí o uvedení jaderné elektrárny Temelín do provozu a jadernou elektrárnu zastavila", jako demarši a tedy vstupování vlády SRN do záležitosti, která je ve výlučné kompetenci vlády naší. Zemanův kabinet ostatně učinil dobře, když tento podivný přípis raději nekomentoval: že se jedná o diplomatické faux pas Berlína, už napsala i většina německých a rakouských listů. Podobné hlouposti nicméně brání věcné debatě o otázkách, jež by mezi dobrými sousedy neměly zůstat bez odpovědí. Tak "obyčejné" Rakušany a Němce stále trápí, jak je to se spolehlivostí bezpečnostních ventilů a s lomivostí potrubí vysokotlaké páry, se stabilitou turbiny a s kdečím v Temelínu: mají právo na klid a proto na naše opakované vysvětlování. I nás v Čechách a na Moravě ale cosi trápí. Například obavy, zdali za berlínským apelem k odstavení Temelína, jenž vyvolal prudký pokles hodnoty akcií ČEZ, nebyl kalkul německé energetické lobby, které není jedno, za kolik a kterému zahraničnímu partnerovi prodá naše vláda státní podíl v Českých energetických závodech? Kdyby tomu totiž tak bylo, pak by se "technické stanovisko spolkové vlády" smrsklo na cosi velmi nepěkného a v temelínském velínu by s hlubokým zadostiučiněním mohli ruče stisknout příslušné tlačítko.

Proč spěchat?

Ivan HoffmanUzavírání kapitol jednání s Evropskou unií probíhalo dosud ve svižném tempu. Jednotlivé kandidátské země v této disciplíně soutěžili v naději, že prokáží svou připravenost stát se členy bohatého klubu dříve než jiní. Kapitola o volném pohybu osob ovšem ukázala, že místo soutěže by bylo bývalo rozumnější koordinovat postup a společně se pokusit vyjednat důstojnější výsledek, než je Unií akceptovaná pozice Německa a Rakouska o sedmileté výjimce z pravidla. Slovensko, Maďarsko a Lotyšsko přechodný zákaz práce svých občanů v unii přijali. Naši vyjednavači se naopak rozhodli v této věci nespěchat. Že toto opatření není úplně v pořádku se u nás nedomnívá pouze vláda, ale také opozice. A tak příští kolo jednání 27. července Česká republika vynechá. Zda to povede k lepšímu výsledku není jisté, dokonce je to málo pravděpodobné, ale nepochybně je na místě naznačit našim západním sousedům, že něco o EU máme přečtené. Například o pilířích, na kterých stojí a které dávají tomuto společenství smysl. Jedná se právě o volný pohyb zboží, kapitálu a zmíněných lidí, kteří mají všude v unii stejná práva. Nacházíme se v delikátní fázi vyjednávání. Jak my, tak i Unie hledí uzavřít smlouvu pro sebe výhodně, po pravdě ovšem nelze na přechodných obdobích mnoho vydělat: Z odstupu několika málo let budeme nad dnešním handrkováním o slovíčka nevěřícně kroutit hlavou a pravděpodobně se budeme ptát, zda jsme ten trapas měli zapotřebí. Rovné partnerství bude nám i našim sousedům tak přirozené, a výhody plynoucí z rozšíření budou tak zjevné, že si jen obtížně vzpomeneme, jak tenkrát měli nějací politikové před volbami a snažili se svým voličům předvést ramena.