číslo 30/2001
vychází 16. července

Pro každého něco

TECHNICKÁ PORADNA

Doba převratných technických novinek může posloužit k bilancování. Takové digitální pracoviště by technikovi, který v režii měnil blatnerfon za magnetofon, připadalo jako z fantastického filmu. Vždyť zavedení páskových magnetofonů s vysokofrekvenční předmagnetizací bylo před takovými šedesáti lety velkým skokem - a že všechny novinky jsou pro pamětníky neznámé, také nejde říci. O vysílání na VKV, přesněji na 56 MHz, se pokoušeli amatéři již ve 30. letech minulého století. K čemu dospěli? Že se musí správně umístit přijímací anténa vůči vysílači a že kupodivu nevadí, když jede kolem neodrušené auto. Ovšem co v Praze bylo k uzoufání, bylo rušení středovlnného vysílání tramvajemi. Dokonce se v roce 1938 psalo, zda není v Praze rozhlas odsouzen k zániku. Také se hovořívá o poslechovosti, a tak se vzpomíná na období po 21. srpnu 1968, kdy měl rozhlas zřejmě historicky nejvyšší poslechovost, a to bez jakéhokoliv měření. A ani nebylo potřeba digitální či jiné drahé zařízení k vysílání. K programovým novinkám se málokdo rád veřejně vyjadřuje, protože to je již něco úplně jiného. Na technických tématech se snáze dohodnete, ale program... Také není nic nového, když se hovoří o snaze objektivně hodnotit zvukovou stránku rozhlasového vysílání. Když jsem zabrousil do roku 1938, tak se zmíním o článku z č. 6 Československého radiosvěta, kde Miroslav Pátek v článku Zvuk a jeho hodnocení popisuje, k čemu dospívá věda a jak může mylný výklad zkreslit výsledky. Při té příležitosti si vzpomínám, jaké trápení bylo kdysi s akustikou studia "A" v Karlíně po rekonstrukci. Muzikantům se jevila jako špatná, v mírnějších výrocích jako nezvyklá. A proč to uvádím? Vše se mění, jen sluchový orgán (kdysi nazývaný čivstvo) a mentalita člověka zůstávají. Máme své sluchové zkušenosti a jejich prostřednictvím poměřujeme vše ostatní. Snad máme tyto zkušenosti o něco bohatší než naši předkové, ale zda je využíváme lépe, tím si tak jist nejsem.

IVO ROTTENBERG