Scenáristu Simona Beaufoye si pamatujeme především z nahořklé komedie Do naha, která vyprávěla o partě nezaměstnaných, chytajících se doslova každé příležitosti. Takže český název nového anglického filmu - Dohola?, natočeného opět podle jeho předlohy, oprávněně odkazuje právě k tomuto dílu. To je ovšem vše, co mají společné. Tentokrát vznikla spíše neškodná, v zásadě sterilní zábavička. Beaufoy se soustředil jen na mumraj kolem různě spletených a propletených mezilidských vztahů, zastřešených kadeřnickou soutěží.

Ačkoli je vyprávění zasazeno do anglického provinčního městečka, kromě několika setmělých záběrů a podbízivě žoviálního konferenciéra, kterým je kontraproduktivně místní starosta, nevypovídá vůbec nic o tamějších podmínkách, o mravech, místní obyvatelstvo se stává pouhým davem, nadšeně podporujícím "své" soutěžící v kadeřnickém klání. Samotná kadeřnická soutěž je pak úplnou přehlídkou zmarněných příležitostí a vylíčení mnohdy zmatečných i prázdně honosných událostí kolem ní je překvapivě plytké. Hlavně překvapí nenadálá absence nosných dialogů - rozmluvy se hrouží do podivné ospalosti, do křečovitých póz.

Rozvržení postav i vztahů mezi nimi postrádá bujařejší životnost: schlíplý a dávným pocitem křivdy naplněný hrdina (Alan Rickman), jenž se odhodlává znovu se vrátit k soutěžení, dává najevo svou zapšklost - žena jej kdysi opustila kvůli své intimní přítelkyni; nemůže chybět ani podvodnický šampion, ani láska mezi mladými. A ke všemu se přidává smrtelné onemocnění...

Tuto izolovanost a pohrouženost do sebe ještě více podtrhla neobratná režie Paddyho Breathnacha, jenž se soustředil na vylíčení jednotlivých námětových okruhů, aniž je byl schopen proteplit, aniž dospěl k výraznějšímu stylovému sjednocení. Jeho přístup se totiž vyznačuje beztvarostí. Chybí cílevědomější zacházení s emotivně proměnlivými sekvencemi, které utápěl v nekonečném sledu klišé. I rádoby cynické vsuvky (třeba extravagantní "zušlechtění" nebožtíka v márnici) nakonec přinášejí jen předem vykalkulovaný efekt. Film chtěl pobavit: rozvířil plejádu karikovaných postaviček, zapojil ploše kabaretní scénky obkružující dominantní rovinu soutěže, dokonce naznačil polohu dojemného melodramatu v souvislosti se zhoubným onemocněním hrdinovy bývalé ženy, ale už nikde výrazněji nerozvinul příslušné náležitosti.