Bez ohledu na skomírající kvalitu Mládkových televizních vystoupení v posledních letech jsou písničky z nejšťastnějšího období tohoto baviče, tedy z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, dodnes svěží. Asi především proto se dnes k originalitě tehdejšího Banjo Bandu ochotně vrací generace, která právě v té době vyrůstala a ze zřejmých důvodů se v normalizačních médiích s Mládkovými skladbami hojně setkávala - režimu totiž zcela apolitické písničky, jako Jožin z bažin nebo Prachovské skály, nemohly překážet. Že je srovnání Mládkovy dnešní popularity s comebacky zrůdností "normapopu" (David, D. Janda, Kamélie a spol.) nefér, nejlépe dokumentuje působení mladé osmičlenné formace Děda Mládek Illegal Band, která už několik let s Mládkovými písničkami plní kluby. Nic proti tomu, jenže energii, s níž tak na koncertních pódiích činí, se jí na kompaktní disk přenést nepovedlo, což při poslechu z hlediska kreativity takřka ničím neozvláštněných coververzí vynikne obzvlášť. Od originálu se takto uchopené skladby liší jen vokálem Marcela "Mersího" Marka. Škoda, naživo je "Děda Mládek" nepoměrně zábavnějším společníkem.