číslo 26/2001
vychází 18. června

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


TELEVIZNÍ GLOSÁŘ

Na okraji zájmu

Od recenzentského ohlédnutí za programovou nabídkou minulých dnů se "logicky" předpokládá, že bude reflektovat především tu její část, kterou sledovala většina diváků. Paradoxem přitom je, že právě pořady, které skutečně stojí za vidění, zpravidla obsazují na žebříčku sledovanosti ty nejnižší příčky. Kritická glosa pak zpravidla nemůže ani dát publiku na vědomí, že konkrétní titul si pozornost zaslouží, neboť naděje na jeho brzkou reprízu v normálním čase bývá minimální. Výjimku ve zmíněném souboji s marností představují snad jen vícedílné cykly. Takových, které by bylo škoda propást, uvádí v těchto dnech druhý program České televize několik.

Věcnou replikou současné módy povýtce komerčního vzývání keltského dědictví je britský dokumentární cyklus Keltové, který v šesti pokračováních podniká seriózní exkurzi do historie těchto předchůdců dnešních Evropanů. Jak napínavá a zábavná může být cesta za poznáním, se ovšem přesvědčí jen ten, kdo je imunní vůči dopolednímu vábení nedělních seriálových evergreenů (mj. Dietlovy Nemocnice na kraji města), případně v pondělí dopoledne nemusí do práce: přesně v duchu neblahé tradice. Podobné kvality, ale i osud outsidera, jemuž je souzen nerovný boj s atraktivní konkurencí na prvním programu (Ally McBealová), má i druhá ze stávajících britských lekcí moderní podoby populárně naučného dokumentu - osmidílný cyklus Lidské tělo. Objevný pohled pod kůži naší tělesné schránky zprostředkovaný tímto seriálem by přitom měl patřit k povinné znalostní výbavě dospívajících dětí i jejich rodičů.

Nejen fanoušci dokumentů však mají ještě šanci stihnout alespoň pár pokračování alternativy běžné televizní konfekce. Mezi dramatickými pořady nabízí příležitost výjimečného zážitku polská čtyřdílná adaptace legendárního románu Michaila Bulgakova Mistr a Markétka, jejíž reprízu téměř po deseti letech uvádí čtvrteční Filmový klub. Ujít by si ji neměli nechat ani tuzemští dramatičtí tvůrci. Názorně totiž dokazuje, že i v chudých televizních podmínkách může vzniknout dílo kvalit srovnatelných s originální literární předlohou. Zejména v případě Bulgakovovy fantaskní prózy je to výsledek hodný obdivu a úcty.

JAN SVAČINA