číslo 23/2001
vychází 28. května

Zpět na obsah         

Hudba


TIP TÝDNE

Vanessa Mae na rozhraní žánrů

Kolik řádek už bylo napsáno na téma sbližování popu a klasické hudby... Když se Domingo, Carreras a Pavarotti prvně vydali s operními áriemi na fotbalové stadiony, kdesi v Singapuru si jistá Vanessa Mae nejspíš ještě hrála s panenkou a pranic netušila o tom, že se za pár let bude potýkat s těmi samými invektivami jako "Tři tenoři". Svět vážné hudby dokáže být velmi uzavřeným teritoriem, jehož hranice jsou těmi nejkonzervativnějšími posluchači zpravidla přísně střeženy. A jakmile některý z klasicky vzdělaných interpretů vykročí vstříc lidem, kteří znají Mozarta jen díky omylem navolené melodii ve svém mobilu, je označen za peněz lačného vykuka. Přesto jsou námluvy populární a klasické hudby stále rozšířenějším jevem.

Pověstí "zázračného dítěte" ocejchovaná, dnes však již čtyřidvacetiletá houslistka Vanessa Mae přijala roli vyslance vážné hudby v krajinách popu, a tím i praktiky hudebního showbyznysu, jistě zcela dobrovolně a nelze se jí divit. Proč nepopiratelnou virtuozitu nezprostředkovat co největšímu počtu posluchačů a proč v takovém počínání a priori vidět kalkul? Navíc ne každý "klasik" chce hrát celý život klasiky - jenže vysvětlujte to někomu, pro koho je trestuhodné již jen to, když toho Bacha zahrajete trochu jinak, než jak ho hrály desítky jiných umělců před vámi.

Vanessa MaeVanessa Mae, leckomu "podezřelá" i svou atraktivitou a sexy oblečkům, v nichž vystupuje, se na pomezí zmíněných hudebních oblastí pohybuje od svých začátků. Dělá to tak jako mnozí jiní: střídavě nahrává popové a klasické desky. Pokud to vskutku talentovaný a v jistých čistě vkusem daných mezích pohybující se umělec dělá dobře, může dosáhnout i kýženého efektu - tedy přivést k vážné hudbě posluchače, který k ní jinak nechce nebo nestačí dojít. A protože Vanessa Mae talentem a vkusem obdařena je, je téměř jisté, že se jí to daří. Potvrdí to zřejmě i ohlas jejího dalšího, v pořadí třetího popového alba Subject To Change.

Vanessa Mae svou novinku poskládala z tuctu skladeb, které si společně se svým manažerem sama napsala a ve kterých se její brilantní hra snoubí jak s elektronikou, tak se zvukem živého orchestru či bicích (pochvala navíc: žádný automatický bubeník!). Některými skladbami se také prozpívala či spíše prorecitovala (nic ve zlém), ale v centru dění jsou takřka vždy housle, jejichž zvuk dominuje jak melancholičtějším kompozicím, tak svižným kouskům, občas opepřeným latinskoamerickými rytmy - v těchto polohách je Vanessa Mae nejsilnější.

MILAN ŠEFL

(Vanessa Mae: Subject To Change. CD, 64:25 minut. Vyd. Monitor EMI, 2001.)

Skladby Vanessy Mae (na snímku) nabídne stanice ČRo 2 - Praha v pondělí 4. června po 21. hodině