Bez ohledu na mírně řečeno nepřející novinové recenze, připomínající však mnohdy ňafání uváleného voříška na pěstěného barzoje, jde v případě dalšího projektu autorské dvojice Petr Hapka (hudba) - Michal Horáček (slova), alba Mohlo by tu být i líp, opět o výjimečnou událost.

Renomovaný skladatel filmové hudby Petr Hapka a bývalý novinář, dnes majitel zavedené sázkové kanceláře Michal Horáček, v sobě ambici občerstvovat zatuchlé vody domácí populární hudby objevili už před patnácti lety. Na způsob jak tak činit co nejelegantněji však přišli až poté, kdy Haně Hegerové napsali její možná nejlepší album Potměšilý host (1986). V roce 1988 vydaná deska V penzionu Svět jejich nápad představila poprvé; své písně dotyční svěřili několika výrazově velmi silným interpretům (vedle Hegerové především Michaelovi Kocábovi a Richardovi Müllerovi) a založili tak tradici tu více tu méně zdařilých pokusů o moderní český šanson. Druhým v řadě dramaturgicky promyšlených a pocitově sevřených projektů bylo album Citová investice (1996), kde se spektrum zajímavých zpěváků a zpěvaček rozšířilo o Lucii Bílou, Dana Landu, Martina Poštu. Ač Hapka s Horáčkem nikdy neopomenou zmínit žalostný nedostatek osobitých hlasů na zdejší scéně, je přesto jejich nové album charizmatickými umělci prošpikováno.

Možná nejsnáze se v písních H+H našli bluesman Jan Spálený (v "jeho" písni Se třemi slepci v bufetu se skvěle uplatnila i trubka Laca Decziho) a dosud jen úzkému kruhu posluchačů známý Jarda Svoboda, který měl svou roli ovšem značně usnadněnou - jím nazpívaná úvodní skladba alba Parník se potápí, kapela hraje je obdařena obdobnou poetikou jako repertoár jeho domovského souboru, rockové dechovky Traband. Lucii Bílé se mnohem víc než v poměrně banální baladě Okna dokořán daří ve skladbě Unesená, napsané původně pro muže. Zvláštní kapitolou je kompozice S poduškem Řípu pod hlavou, v níž se mezzosopranistka Magdalena Kožená možná až křečovitě pere s písničkovým schématem. To rukopisu Hapky a Horáčka uvyklá Hana Hegerová povýšila nejkratší píseň desky Píšu vám, pane, v rozpacích na jednu z jejích dominant. Zbývajících písní se tentokrát chopil sám Petr Hapka, jehož waitsovsky rozevlátý přednes činí věrohodným zvláště drastický kousek Z fotky mé mámy kape krev, zatímco v duetu Bude mi lehká zem půvabně kontrastuje s precizním zpěvem Slovenky Jany Kirschner.

Mohlo by tu být i líp bezesporu mohlo dopadnout ještě líp. I tak se ale novinka dua inteligentních hitmakerů nad průměrem českého popu vznáší tak vysoko, kam drtivá většina jiných autorů ani nedohlédne, natož aby se přiblížila.

MILAN ŠEFL

(Petr Hapka a Michal Horáček: Mohlo by tu být i líp. CD, 41:19 min. Vyd. B&M Music/Universal Music, 2001)