První zmínka o českém výrobci zamýšlejícím v ČSR zavést výrobu gramofonových desek se objevila v polovině roku 1930. Měla jím být společnost Foresta, zabývající se nákupem a prodejem stavebního dříví. Pro svoji provozovnu vybrala jednopatrový objekt bývalé továrny na čištění, barvení a předení žíní a štětin v Praze-Holešovicích (na rohu dnešních ulic Dělnická a Na Maninách), který upravila a vybavila potřebným výrobním zařízením. Pro značku svých gramodesek zvolili majitelé slovní název Esta - tedy druhou polovinu názvu mateřské společnosti - a etiketu doplnili obrazovým symbolem letící volavky. Slibovali zavést ...interesantní novinku - ohebné, elastické a nezlomitelné desky. Docílením těchto vlastností bude odstraněn největší nedostatek dosavadních gramodesek. Další vysoce příznivou vlastností nové desky bude její váha. Jedna deska bude míti deset gramů...

Móda ohebných gramodesek ale rychle pominula, a tak již koncem roku 1930 firma oznamuje odborné veřejnosti - reklamním letákem následujícího znění -, že připravuje zahájení výroby klasických šelakových gramodesek: Továrna Esta pracuje na výrobě desky tuhé, šelakové, která počátkem měsíce prosince t. r. bude uvedena na trh a přinese bohatý program nejposlednějších novinek. Továrna Esta uvedla se na trh velmi dobře, poptávka po zboží jest čilou a přesvědčila zákaznictvo svou pohotovostí tím, že na příklad u příležitosti premiéry 100% zvukového filmu C. a k. polní maršálek současně týž den dala do oběhu svou gramofonovou desku s výňatky z tohoto filmu. Nic jiného než přejít na výrobu šelakových desek ovšem vlastníkům ani nezbývalo, pokud nechtěli přijít o poměrně velké investice, které do svého podniku již vložili.
V polovině prosince roku 1931 rozeslala společnost Esta svým obchodním partnerům další oběžník, kterým sděluje, že zahájila ve své od ciziny neodvislé továrně, úplně a nejdokonaleji zařízené, s vlastním hudebním atelierem, vybavené moderními přístroji a galvanoplastikou, výrobu normálních, tvrdých šelakových gramodesek. Některé nahrávky, které vyšly původně na celuloidu, Esta vydala znovu v šelakové podobě a dokonce se pokoušela s německými, maďarskými, či polskými snímky prosadit i na zahraničních trzích. Takové nahrávky byly označovány - mimo obvyklého písmena E před objednacím číslem - prefixy D, respektive H či P. Pro Polsko a Německo nahráli řadu snímků též Melody Boys R. A. Dvorského, orchestr Cink a Schwarz z pražského hotelu Juliš a Esta orchestr pod řízením F. A. Tichého.

Firmě Esta v následujícím obtížném období, kdy se pokoušela etablovat na českém trhu - atakovaném tehdy levnými gramodeskami zahraniční firem, přítomných zde již delší dobu - pomohla šťastná souhra několika výhodných zakázek: Československá obec sokolská jí v roce 1931 zadala výrobu gramodesek s hudebním doprovodem k prostným cvičením IX. všesokolského sletu, v roce 1932 její finanční situaci vylepšila zakázka německé firmy Crystalate na lisování gramodesek značky Kristall s českým repertoárem, a v roce 1933 Esta získala zakázku České akademie věd a umění na lisování gramodesek z matric francouzské firmy Pathé a na natáčení dalších snímků (především folklórních) na vlastní matrice. Esta si v té době vypomohla i nákupem matric německého Ultraphonu, který byl v likvidaci a levně se zbavoval především nahrávek v Německu již neprodejných - netřeba dodávat, že šlo především o snímky s umělci židovského původu. V této době Esta také zavedla levné objednávkové etikety Slavia, Nolaphon, Sortima, Lido, atd., na které lisovala především lidový repertoár.

GABRIEL GÖSSEL