číslo 18/2001
vychází 23. dubna

Rozhlasová publicistika

TVÁŘ ZA MIKROFONEM

Vaše cesta k mikrofonu?
Vždycky jsem si přála studovat archeologii nebo historii a věnovat se vědecké práci. To první se mi podařilo - v Olomouci jsem vystudovala historii. Už za studií mi ale zachutnal zcela "nevědecký" kontakt s lidmi - intenzivně jsem se vrhla na práci pro cestovní kanceláře jako průvodkyně turistů. Na konkurz do zpravodajské redakce ostravského studia Českého rozhlasu mě v roce 1991 přivedla náhoda - prostě mi někdo řekl, že mám příjemný hlas a že bych to měla zkusit. A vyšlo to. Po dvou letech v Českém rozhlase jsem zběhla do soukromého Radia Orion, kde jsem strávila čtyři roky. Obojí byla pro mě ohromná škola - veřejnoprávní rádio mě naučilo řemeslu, privát tomu, jak dělat zpravodajství skutečně zajímavé a pro lidi. Pak jsem zkoušela střídavě práci na "volné novinářské noze" a zaměstnanecký poměr - pracovala jsem pro různá rádia, pro noviny, ale i televizi. Od loňského září jsem nastálo opět v rádiu, tentokráte v olomouckém studiu Českého rozhlasu. Rozhlas mi z médií sedí nejlíp a veřejnoprávní rádio mi dnes dává maximum prostoru k seberealizaci. Moderuji, dělám publicistku, ale i editorku vysílání.

Vaše rozhlasová "nej"?
Rozhlasová novinařina mě svedla a ještě, jak doufám, svede dohromady se spoustou zajímavých a nádherných lidí, se kterými bych se jinak potkat nemohla. A nutí mě neustále se za pochodu vzdělávat - nesnáším totiž, když jdu po tématu, o kterém nic nevím. Velmi mě potěší respondent, který po skončení rozhovoru řekne, že to bylo prima (to v zábavnějším vysílání) nebo že je rád, když si mohl popovídat s novinářem, který o tématu leccos ví.

Co vás drží nad vodou?
Dobří lidé, přátelé, rodina a tahle báječná práce.