číslo 15/2001
vychází 2. dubna

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


ZKRAJE TÝDNE

S kým jsem, když jsem bez sebe?

S kým jsem, když jsem vzteky celý bez sebe?

Když čtu zprávy. Poslouchám projevy. Když pozoruji úsměvy chytráků, kteří věří v oblomnost soudů a vlastní nevinu? Když mám pocit, že stavební firma CZ opět šidila na maltě a společnost se rozpadá?

S kým jsem?!

Jaro určitě přijde. Volby... možná. Nejsem obdivovatelem politických stran. Jen jejich přispěvatelem. Nedobrovolným. V tom tedy kontinuita porušena nebyla.

Jsem ale obdivovatelem matky přírody. Myslím, že bych rád seděl vedle Josefa Čapka a pozoroval mraky. V koncentráku? Asi ne. Ale v Brdech? Jak rád! Říkal bych, Josefe, co mají ti vaši paňáci společného s Pepou Ladou? Ta tlustá skla na očích? Silné brýle jsou jako lupa? Rozostřují nepodstatné? A to podstatné zvýrazní? Šli byste s Pepíkem Ladů k volbám? Demonstrovat společný názor na svět? Proč Pepík Ladů maloval idylu, zábavu, jaro, zatímco vy... doba se změnila? Nebo se v Hrusicích žije jinak, než na Vinohradech? "Každý máme svůj osud," řekl by Josef Čapek. "On pozoruje mráčky plující k Mnichovicům a já k Sachsen-hausenu. A je rozdíl, pozorovat mraky ruličkou dlaně, nebo kosočtvercem ostnatého drátu. Podívejte se, ty stromy!" řekl by Josef Čapek. "Jsem hodný jako ta vrba. Nechci nikdy vyklouznout z lidského společenství. Netěšilo by mne být utečencem. Ani také nehodlám velikášsky se vytrhnout ze sociálního celku, abych se snad chopil samovlády, diktoval v lidských osudech. Chci být šťastný, volný, dobrý - užitečný v celku. Duchovní vagabund!... Sudičky na mně nešetřily. Dostalo se mi skoro až příliš štědře dvou darů: až přílišného daru odpírati, chci říci nesouhlasiti, a až přílišného daru být okouzlen. Kdo mi má morálně co diktovat v melodii mého nejvnitřnějšího života?"

Díváme se spolu na mraky a já si v duchu říkám, šel by Josef Čapek k volbám? Váhal by mezi 4K a ODS? Nebo by jel navštívit Ladu do Hrusic, promluvit si o problémech okulárů a podobnosti tlustých čar... a o názoru na toho naivního celníka Rousseaua?

Tak s kým jsem, když jsem vzteky bez sebe?

S jedinou jistotou, která nikdy nezklamala. S matkou přírodou. Nezklamala?? Jen se podívejte kolem sebe, záplavy, laviny, sněhové kalamity, sucha, tornáda... Někdo musel matičku strašně naštvat...! Přiznejte se, kdo to byl!!!

PAVEL SOUKUP