číslo 12/2001
vychází 12. března

Zpět na obsah         

Rozhlasová publicistika


POEZIE V ROZHLASE

Umění milovat a nemilovat

Český rozhlas 3 - Vltava, 25. března 10.00 hodin

Ars amatoria - umění milovat je zvláště v dnešních tržních časech přežvykováno ve všech obrázkových časopisech od Cosmopolitanu až po pubescentní Brávíčko, o populárních spiscích nemluvě. Avšak Publius Ovidius Naso (podotýká autorka úvodního slova pořadu) je vskutku odborník: za jeho hluboké znalosti psychologie by se nestyděl ani náš současný humorista v rouše psychiatra, který - stejně jako on - nepojednává o lásce, ale spíše o milování, ne-li milkování. Ovidius má ovšem výhodu: Může své návody podepřít příklady ze života olympských bohů:

Sama Venuše, kolikrátkoli
se sebe svléká mušelín,
cudný půlobrat volí
a levou rukou si kryje klín.

Osvěžme si, nebo doplňme, gymnaziální znalosti: Publius Ovidius Naso se narodil roku 43 před naším letopočtem a zemřel v 18. roce našeho letopočtu. Pocházel z jezdecké rodiny ze Salmony v Abruzzách. Byla mu předeslána úřednická kariéra, na niž se připravoval v Římě. Avšak jeho přiznání či poněkud koketní povzdech: "Cokoli zkoušel jsem napsat, pokaždé napsal jsem verš" - rozhodlo o tom, že římský básník se stal nesmrtelným, co více: stále aktuálním; také díky překladatelskému úsilí Rudolfa Mertlíka, který vydal Umění milovat v roce 1969 v hojně čtené edici Klubu přátel poezie. Nové přetlumočení Dany Svobodové jde v lehkosti, plynulosti a třpytném vtipu ještě dál. Parodický prvek básně v jejím překladu je patrnější, stejně jako prvek sebeprojekce básníka, který tímto dílem stvořil mimochodem první koncepci Dona Juana: "Všechny ženy je možno získat".

"Čím více se vzdalujeme od dob, kdy vznikl tento nádherný nezodpovědný básnický ohňostroj, jiskřící inteligentním humorem, hravým vtipem i neutuchající fantazií, tím jasněji to vidíme: není nic nového pod sluncem," říká ještě Eva Stehlíková. Berme to jako pozvánku k poslechu.

V repríze pořadu uslyšíte Rudolfa Pellara a Miriam Kantorkovou v režii Vladimíra Tomeše.

PAVEL ŠRUT