číslo 12/2001
vychází 12. března

Zpět na obsah         

Rozhlasová publicistika


TVÁŘ ZA MIKROFONEM

Moderátorka ČRo 2 - Praha Michaela Vetešková

Michaela VeteškováVaše cesta k mikrofonu?
Jako by mi cestu k mikrofonu určil někdo druhý a i přes mé snahy dělat v životě něco jiného, mne stejně k němu zavedl. Když se mě jako malé holky ptali, čím chci být, tak jsem uváděla, že za prvé herečkou, za druhé televizní hlasatelkou a za třetí učitelkou. Všichni se smáli mé naivitě holky z malého okresního města na Valašsku. Rodinu smích přešel, když jsem po ukončení školní docházky stále trvala na tom, že ze mě bude slavná herečka, jinak můj život nebude mít smysl. Nějak mi to rozmluvili a já jsem po maturitě na gymnáziu zjistila, že hvězdou nebudu. Nakonec jsem k podání přihlášky na herectví stejně nenašla odvahu. A na potřetí jsem se dostala na Teorii a historii dramatického umění při FF UP Olomouci. Během studia jsem si chtěla trochu přivydělat a podstoupila jsem konkurz na moderátorku v soukromém rádiu v Olomouci, odkud jsem pak časem přešla do olomouckého studia Českého rozhlasu už jako redaktorka a čerstvá magistra filozofie.

Vaše rozhlasová "nej"?
Nejvíc mám ráda rozhlasové hry. To si sednu k radiu, udělám kávu, do ruky vezmu pletení a zakážu všem, aby na mě mluvili. Tyhle okamžiky jsou pro mě svátkem a událostí. Možnost mít vlastní představu o situaci, kterou mi nastiňuje určitý hlas nebo zvuk, považuji za báječnou svobodu. To je dobrodružství, které podstupuji ráda.

Co vás drží nad vodou?
Neuznávám fráze, sama je užívám, takže když se nad vaší otázkou zamyslím, chci na ni odpovědět pravdivě - nepotřebuji aby mě něco nebo někdo držel nad vodou, když mám síly, držím se tam sama, když ne, tak se potopím, trochu si loknu a potom se snažím plavat, protože musím a nic jiného mi stejně nezbývá. A snažím si z toho odnést ponaučení - bacha na vody, které neznáš, snaž se je poznat připravená. To "držení nad vodou" chápu, že se ptáte, co dělám, když mi je zle. Ale když chci relaxovat, tak sednu na vlak a z Prahy uteču domů. Jsem Valaška, a tam na "kotárech" pouštím pražskou fantasmagorii z hlavy a nechávám se unášet chvíli toho okamžiku, kdy cítíte, že existujete, a uvědomujete si každý výdech a nádech.