Lidí v Bruselu se zmocňuje pocit, že evropskou politiku 21. století dělají býci, ovce a prasata a týká se jen nemoci šílených krav nebo slintavky a kulhavky. "Víte, jak se jmenuje zvíře, které zaručeně neohrozí zdraví? Sója," zněla štiplavá poznámka deníku Le Soir. Není se čemu divit, že občané EU pak rádi skočí po zajímavostech z jiných částí světa. O ně se nyní postarala dvojice politických figur z Ruska - Michail Gorbačov a Vladimír Putin - a mají shodný námět: nová role médií.

Prezident Putin překvapil světovou veřejnost, když historicky poprvé podstoupil diskusi s uživateli internetu. Kdokoliv na světě se mohl na internetových stránkách televize BBC zeptat ruského prezidenta na jeho politické i osobní názory, včetně oblíbených filmů, knížek, hudby nebo jídla. Putin se vyznal z obdivu k herečce Romy Schneiderové a francouzské kinematografii, povyprávěl o četbě historických a filozofických spisů a trénincích juda. Pro kremelské mediální experty to nebylo nic nového a sledovali hlavně druhou část diskuse, které se Putin neúčastnil.

Televize BBC dala po odvysílání programu prostor, aby lidé vyjádřili své pocity z prezidentových odpovědí. Ukázalo se, že bývalý rozvědčík zaujal precizností ve vyjadřování a přesvědčil hodně čtenářů o kvalifikovanosti pro prezidentský úřad. Stalo se tak nikoliv kvůli rostoucímu blahobytu ruského národa nebo zásadovosti jeho politiky. Ruský prezident jen obratně využil internet jako nový prostředek komunikace a oslovil přímo miliony lidí, které by jinak nikdy nedostaly šanci na cokoli se ho zeptat.

Někdejší prezident SSSR M. Gorbačov si v politickém důchodu může dovolit přistoupit k médiím mnohem blíž a rozjíždí unikátní projekt s názvem Tajemství moci, kde bude postupně mluvit s osobnostmi světové politiky 20. století. Každý novinář může Gorbymu závidět jeho třináctidílný televizní seriál. Mezi hosty zazáří Margaret Thatcherová, papež Jan Pavel II, Nelson Mandela, Jásir Arafat nebo George Bush.

Putin a Gorbačov jako by si vzali k srdci knihu Milana Kundery Nesmrtelnost. "Politik závisí na žurnalistovi. Ale na kom závisí žurnalisté? Na těch, kdo je platí." Cítí snad Putin a Gorbačov, že je dobré být občas v řetězci mediální moci tím, kdo se ptá, nikoliv tím, kdo odpovídá? Jejich popularita ve světě se tím každopádně zvyšuje a mohou dokonce oslovit i nešťastníky, kteří místo bifteků a řízečků budou brzy polykat pouze sójové plátky.