číslo 6/2001
vychází 29. ledna

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


OČIMA IVANA HOFFMANA A PETRA NOVÁČKA

Kdo jinému jámu kopá...

Ivan Hoffman...sám do ní padá, praví pořekadlo. Leckomu přišlo na mysl, když minulou středu zlomil Ústavní soud hůl na oposmluvní novelou volebního zákona. Jen co ČSSD a ODS zahájily v červenci 1998 své soužití "na hromádce" (sňatek čili koalice to nebyl a není), vytkly si dva hlavní cíle: změnu Ústavy a změnu volebního zákona. Obé samozřejmě pro stabilitu a blaho země, byť odsunutá opozice nesmluvní, klevetníci, "Hrad" a jiná čeládka popichovali, že jejich důvody jsou i zištné. Novelu Ústavy připravily obě strany hezky pospolu a v duchu společného zájmu v ní omotaly prezidenta a centrální banku lasem. Duo ODS a ČSSD mělo v úmyslu vylepšit poměrný systém volby do Poslanecké sněmovny většinovými prvky takovým způsobem, aby bylo možné vytvářet funkční většinové jedno- či dvojčlenné vlády. Návrh novely Ústavy sice spojenou silou ODS a ČSSD prošel sněmovnou, leč loni v pololetí "zamrzl" v Senátu, kde ani tehdy neměly obě strany ústavní většinu. Loni v listopadu pak ztratily i většinu prostou, čímž se z ústavní novely stala mrtvola. Tentýž truchlivý osud stihl nyní druhé tykadlo oposmluvní budoucnosti, totiž novelu zákona o volbách do Parlamentu ČR. Ústavní soud zrušil zavedení 35 volebních obvodů, "Koudelkův"- d?Hondtův způsob přepočtu hlasů na mandáty, volební kauce, a i když ponechal tzv. sčítací kvorum pro koalice, celek rovná se torzu původního smluvně opozičního ideálu. Nejenže by si na základě zbylých paragrafů ODS a ČSSD, kdyby ve volbách v příštím roce skončily na prvé a druhé příčce jako v červnu 1998, nerozdělily tentokrát už prakticky všechnu moc ve státě - na základě onoho torza se ani žádné volby uskutečnit nedají. Předešlý zákon totiž novelou, kterou nyní "seškrtal" Ústavní soud, přestal platit a novela je ve své současné podobě nefunkční, protože například nestanoví počet a rozsah volebních krajů a metodu přepočtu hlasů na mandáty. Vláda z toho může mít tak trochu radost, protože vyvolávat vládní krize s rizikem předčasných voleb, jež nelze vykonat, by si teď troufl asi jen šílenec. Na druhé straně by měla spolu s parlamentem urychleně konat a v duchu nálezu Ústavního soudu připravit přijatelnou novelu novely volebního zákona. Přijatelnou bude však již napříště znamenat přijatelnou široce, nikoli jen smluvně opozičně. Podle článku 40 patří volební zákon k těm několika výjimkám, kdy předlohu zákona musí ve stejném znění schválit sněmovna i Senát. Protože v dolní komoře mají většinu ODS a ČSSD, zatímco v horní prostou většinu po listopadových volbách ztratily ve prospěch čtyřkoalice a nezávislých senátorů, nový volební zákon bude muset vzejít ze široké parlamentní shody. Její možné obrysy se už rýsují. Čtrnácti územně správním krajům by odpovídalo zřízení 14 volebních krajů (místo někdejších osmi a Ústavním soudem odmítnutých 35), jak to původně v ČSSD prosazovali poslanci kolem Petry Buzkové. Čtyřkoalice je této variantě nakloněna a pro ODS se to zdá být přijatelná ústupová varianta. "Klasický" model d?Hondtův pro přepočet hlasů na mandáty, zbavený "úprav" poslance Koudelky, používaný ve volbách do Evropského parlamentu, by byl asi též obecně přijatelný. Za východisko pro další jednání by tyto dva většinové prvky, nenarušující poměrný princip do sněmovny, mohly posloužit. Spory možná nastanou kolem aditivního kvora pro koalice (čtyřkoalice musí získat pro vstup do sněmovny nejméně 4 x 5, tj. 20 procent hlasů): Ústavní soud sice příslušný paragraf nezrušil, ale o překážku bránící přirozenému sbližování a postupné integraci stran jde a uvidíme, zdali ji některé parlamentní těm jiným ponechají v cestě. Stavět se při projednávání novely novely volebního zákona donekonečna na zadní však tentokrát asi nikdo nebude, má-li totiž upravený zákon platit od 1. ledna příštího roku a pár měsíců na to být k použití ve volbách, na něž už všechny strany zbrojí.

Galapágy

Petr NováčekJeden z Murphyho zákonů říká, že pokud se něco může pokazit, tak se to určitě pokazí. Klasickým příkladem je havárie tankeru u tichomořského souostroví Galapágy, kde žije padesát tisíc živočišných druhů, z nichž se čtyřicet procent nevyskytuje nikde jinde na světě. Stále není zažehnáno nebezpečí, že se unikátní přírodní rezervace, kterou UNESCO vyhlásilo součástí světového přírodního dědictví, nestane součástí světového smetiště. Galapágy podle vědců vznikly před čtyřmi až pěti miliony let podmořskou vulkanickou činností a naprostá jedinečnost tamní fauny a flóry se připisuje kromě specifických klimatických podmínek tomu, že komplex ostrovů a ostrůvků je izolován od pevniny tisícem kilometrů moře. Těch tisíc kilometrů bylo kdysi hodně, ale v dnešním globálním světě zkracujících se vzdáleností to nestačí. Galapágy, které bývají označovány za poslední ráj na zemi, přitahují pozornost člověka a ten pro jejich křehký ekosystém představuje smrtelné nebezpečí. Za posledních padesát let vzrostl počet obyvatel z tisíce na šestnáct tisíc a ročně sem přijíždí padesát tisíc turistů. Lidé přivážejí na Galapágy domácí zvířata, třeba kozy, které spásají unikátní flóru. Aby problémů nebylo málo, kapitán tankeru Jessica nešikovným manévrováním zavinil havárii, při které vyteklo do moře 600 tun mazutu. To je látka, na kterou obří želvy, leguáni, tučňáci či lachtani nejsou zvyklí. Ukazuje se, že vztah člověka k přírodě je dvojí. Buďto si přírody neváží, a tím pádem ji ničí, anebo je přírodou fascinován a jeho obdiv paradoxně vede k tomu, že ji ničí taky. Ráj na zemi je samozřejmě možný. Ale jedině bez člověka. A ten se z něj nenechá vyhnat želvami a leguány.