číslo 5/2001
vychází 22. ledna

Zpět na obsah         

Hudba


NOVÉ ZVUKOVÉ NOSIČE

Milhaud-Bartók-Stravinskij-Chačaturjan: Klarinetová tria
(Supraphon)

Album s pozoruhodnou dramaturgií skladeb autorů 20. století a netradičním nástrojovým obsazením (klarinet, housle, klavír) se stalo zaslouženou příležitostí pro trojici mladých talentovaných instrumentalistek, aby předvedly svou virtuozitu i vytříbený smysl pro komorní hru. Skladby vybrané pro album jsou pravé skvosty evropské komorní hudby; každá z nich je obsahově i výrazově odlišná, všechny však přinášejí bohatství podnětů pro interprety i posluchačský zážitek. Kontrasty Bély Bartóka vycházejí z bohaté melodiky maďarského folkloru; emotivní Chačaturjanovo Trio pro klarinet, housle a klavír vynalézavě variuje půvabně exotickou uzbeckou melodii; polytonální Milhaudova Suita pro housle, klarinet a klavír má podmanivou zvukovou opojnost; expresivně laděná, místy až drsně znějící koncertní svita z Příběhu vojáka Igora Stravinského (původně jde o scénickou hudbu pro vypravěče, herce a tanečníky) plně využívá extrémních zvukových možností nástrojů a zaujme silou výrazu i zakomponováním jazzových prvků. Z výkonů klarinetistky Ludmily Peterkové, houslistky Gabriely Demeterové a klavíristky Markéty Cibulkové je zřetelně slyšet radost ze společného hudebního prožitku i procítěný vztah k hudbě dvacátého století. Zejména první dvě jsme zvyklí slýchat z koncertních pódií i nosičů především jako sólistky, zde však slouží společnému hudebnímu tvaru. Všechny nástrahy výrazově bohaté, ale nesnadné hudby čtveřice komponistů zvládly interpretky s invencí i disciplínou.


A. F. Rössler-Rosetti: Sonáty pro harfu
(Supraphon)

Český skladatel s německo-italským příjmením František Antonín Rössler-Rosetti (1746-1792) působil v hudebních tělesech různých šlechtických dvorů, zejména v slavné öttingenské kapele v jihoněmeckém Wallersteinu. Komponoval symfonickou i komorní hudbu a vytvořil také soubor raně klasicistních sonát pro harfu, která byla zejména v jeho době módním nástrojem. Třívěté nerozsáhlé skladbičky přinášejí formálně prostou, harmonicky čistou a melodicky svěží, poutavou hudbu. Sonát se ujala mladá nadějná harfenistka Kateřina Englichová, která skvěle zvládla i nejeden interpretační oříšek, skrytý pod zdánlivě jednoduchou formou. Sonáty totiž obsahují mnoho virtuózních prvků a nutí také k tvořivému přístupu k dynamice. Je to nádherná hudba.