číslo 2/2001
vychází 3. ledna
Hudba
(Mercury/Universal Music)
Již
podtitul nového alba britského hitmakera, zpěváka, klavíristy a skladatele Eltona
Johna naznačuje, o jaký typ nahrávky jde. V průběhu dvou říjnových koncertů Sira
Eltona v newyorské Madison Square Garden zazněly jeho největší hity (Sacrifice,
Crocodile Rock, Candle In The Wind) a v duetech se vedle něj postavily další
pozvané hvězdy - zmiňme alespoň kanadského rockového písničkáře Bryana Adamse,
nový idol teenagerského publika Ronana Keatinga či objev loňského roku, zpěvačku
jménem Anastacia. Album bylo vyrobeno nezvykle rychle, není však ušitou horkou jehlou
- koncertní atmosféra navíc i drobné nedostatky zcela překryje. A proč vlastně
název One Night Only? Elton John se nechal inspirovat nedávným albem tria Bee Gees,
kteří právě pod touto hlavičkou uspořádali koncert k třicetiletému výročí své
existence. Současně z vystoupení, vyšperkovaného nejúspěšnějšími písněmi a
přizváním hostů zvučných jmen, vydali exkluzivní záznam na CD. Obdobně
jedinečná je i nová položka v diskografii legendy světové populární hudby.
Fatboy Slim: Halfway Between The Gutter And The Stars
(Sony Music Bonton)
Britský diskžokej Norman Cook alias Fatboy Slim se stal díky svému
debutovému albu popovou hvězdou, navzdory tomu, že jeho muzikantské hračičkářství
vychází z příšeří klubové taneční scény. Na novince, jejíž mírně
skandální obal už měl v USA cenzurní dohru, se proto vrátil k alternativě, která
se však právě díky němu už možná stala součástí nejširšího hudebního
mainstreamu. Cook, to je vynálezce big beatu, stylu, jenž věru nemá mnoho společného
s českým termínem bigbít, tedy vlastně s rock´n´rollem. Za pomoci chytrých
mašinek vytváří svůj vlastní big beat, taneční hudbu, charakteristickou hojným
využitím samplů (z pokladnice rockové muziky si Fatboy pro tentokrát vypůjčil hlas
Jima Morrisona z legendární skladby An American Prayer). Nezapomněl ani na
spoluúčast hvězdných jmen takříkajíc odjinud. Na svou druhou desku přizval
například rhytm´n´bluesovou zpěvačku Macy Gray, která společnou skladbu Demons
označila za to nejlepší, co kdy udělala, nebo člena doprovodné skupiny
"prezidenta funku" George Clintona, Bootsyho Collinse. Futuristický sound a
studiová vynalézavost by však byly málo platné, kdyby Cook nebyl osobností s
výrazným skladatelským talentem. Hlavně díky tomu patří jeho muzika k tomu
nejzajímavějšímu, co si můžeme na prahu nového milénia dopřát.
MILAN ŠEFL