Poslední rozhlasové Toulky minulostí českou 20. století počaty byly a zcela donošeny narodily se na půdě moravské, v někdejším královském městě brněnském, na zahradě druhdy patřící řádu tovaryšstva Ježíšova, nyní již však pár let náležející Rozhlasu českému, pro jehož stanici numero 2, anobrž Prahu dříve zmíněný ČRo Brno historii tuto se smělostí hodnou jiného činění již drahně času k uším vážených koncesionářů neděli co neděli, jakož i v další dny týdne božího zasílati ráčí.

Kterakžkoli dávné věci novými druhdy zapadají, však některé věci dávné dávno pominuly jsú, kteréžto svú velikostí duostojny jsú živúcie paměti, takže ani jich vetchost slepým uhryzáním muož zahladiti, ani minulého času vetchá léta usnulú mlčedlivostí zavřieti. Neb trvají v nich dřieve dálých věcí velebností ústavná vzpomínánie, kdyžto od předkuov ku potomním řeč bývá věrným písmem popsána, a dávných skladačuov věrná popsánie, kterážto svým zachováním minulé jakožto přítomné mierněji okazují, a mužuov statečných, kteréžto dlúhý věk světa dávno skrze smrt pohltil, bedlivým čítáním knih živé obrazy našim duchóm oznamuje. Pěkný jazyk, pěkný. Nevalně sice srozumitelný, leč libý na poslech. Tážete se, v čípak hubě se mrskal? Tedy: nebyla to huba, ale ústa, a to ústa česká. Je to čeština, které táhne pomalu na šedesátý křížek. Pět set let, ba dokonce víc než tato doba, může v jazyce způsobit, že se řeč skoro nepodobá. Takže kromě staročeštiny máme i novočeštinu. Mimo jiné. I když nové věci často zatlačují ty staré, stává se přesto, že jsou velice zajímavé. Není proto dobré na ně zapomínat, tím spíš, že se zachovala písemná svědectví, která věrně líčí, co se v minulosti stalo. A tak se dozvídáme o statečných mužích, kteří sice už dávno zemřeli, ale nám, kteří si o nich čteme, vyvstávají před očima docela živě. Takto by asi zněl moderní český překlad ze stejné knihy. Je to první česká kniha, vytištěná knihtiskem. Jak že se jmenuje? O tom slavném městu trojánském a o bojích, kteréž jsú se staly, i o jeho dobytí, léta Božieho čtyřstého šedesátého devátého v sobotu před provodem Velikonočním per me laurentium (laurencium) de Týn Horší. Novočesky (což znamená především stručně): Kronika trajánská.