Nabízí se tolik skladeb, které v předcházejících desetiletích a staletích něco znamenaly a přecházejí do další epochy jako naprosto suverénní a všeobecně známé trvalky, jež se nemusí obávat zapomnění. Koncert sestavený z nich by daleko překročil obvyklou časovou délku, není vyloučeno, že by mohl trvat i několik desítek hodin! A tak jsme se rozhodli pro dva koncerty běžných délek, které zazní v posledním večeru roku. Ten první přinese dvě legendární nahrávky, které si bez rozpaků zaslouží objevit se na výsluní toho nejlepšího, co nám nahrávací studia doposud přinesla. Beethovenův Trojkoncert se sólovou "ruskou trojkou" (Richter, Oistrach, Rostropovič) s Berlínskými filharmoniky a Herbertem von Karajanem u dirigentského pultu byl označen za "nahrávku století" již v dobách svého vzniku před více než třiceti lety. Na báječnou (byť ještě mono) nahrávku Dvořákovy Osmé symfonie pod taktovkou Václava Talicha, které je již padesát let, rovněž nelze zapomenout! A na úplný závěr roku, desetiletí, století a tisíciletí jsme zvolili dílo, jež má už od svého vzniku význam všeobecný a všelidský. Zároveň jsme se rozhodli připomenout si jeho přední interprety, kteří kteří již v dobách svého života vstoupili do společenství legend. A tak slavnou a stále vrcholně aktuální Beethovenovu Devátou symfonii se závěrečnou Schillerovou Ódou na radost uslyšíme úplně na závěr s Chicagským symfonickým orchestrem pod taktovkou sira Georga Soltiho (1. větu), s Vídeňskými filharmoniky a Leonardem Bernsteinem (2. větu) a Karlem Böhmem (3. větu) a slavné finále s předními sólisty, Vídeňským pěveckým sborem a Berlínskými filharmoniky, které dlouhá léta vedl Herbert von Karajan.