číslo 52/2000
vychází 11. prosince
Názory, komentáře
"Kdo počká, ten se
dočká," říkával drak Mrak v Míčku Flíčkovi. Nevíme, zdali si v té
pohádkové knížce čítával chlapec Standa Gross, ale třicetiletý sociálně
demokratický politik téhož jména až dosud vyčkával virtuózně, aby se vždycky
nakonec dočkal: předsednictví poslaneckého klubu, místopředsednictví ve sněmovně,
v ČSSD, židle ministra vnitra. Tam či onde se dosud vždy osvědčil, vybaven
politickým talentem a dostatečným pudem sebezáchovy sbíral zkušenosti i přátele,
kteří by z něj bývali rádi měli příštího předsedu ČSSD. Leč Gross zůstal
Grossem: uvažoval, rozvažoval, už byl téměř rozhodnut a pak oznámil, že proti
Vladimíru Špidlovi na dubnovém sjezdu kandidovat nebude, avšak že s ním rád
vytvoří tandem a bude mu absolutní oporou. Tu bude Špidla potřebovat, neboť Gross od
něj očekává "již nyní viditelnou změnu stylu politiky a stmelení sociální
demokracie nad dlouhodobými hodnotami naší politiky, ale i očištění strany od
těch, kteří vládní pozice využívají jen k osobnímu prospěchu a mnohdy
poškozují naši pověst". Hezky to vymyslel Stanislav Gross v Ústřední vojenské
nemocnici, odkud se dopisem obrátil na ústřední výkonný výbor ČSSD, jehož dlouho
očekávanému zasedání kvůli úrazu při ranním fotbale unikl. "Přátelé a
přítelkyně" ve straně včetně těch, kdo ho nesnášejí, ocení Grossovo gesto
a to, že jim ušetří trauma ze skutečné volby mezi ním a Špidlou, takže funkci
prvního místopředsedy ČSSD má předem jistou. V méně záviděníhodné pozici se
ocitá Špidla, který by se musel stát čarodějem a sebevrahem zároveň, kdyby měl
splnit úkoly, které na něj Gross naložil. Výkonný výbor sice odhlasoval, aby
všichni poslanci a senátoři ČSSD do sjezdu rezignovali na svá členství v
představenstvech a dozorčích radách obchodních společností, což je podle Špidly
první vlaštovka nového stylu, leč s výjimkou poslankyně a premiérovy poradkyně
Světlany Navarové zatím nikdo z dotčených zákonodárců neprojevil ochotu připravit
se měsíčně o několika či mnohatisícové tantiemy. Protože v ČSSD (podobně jako v
jiných našich stranách) se průběžně nekoná programová ani obdobně podstatná
debata, bude Špidla stranu obtížně stmelovat nad dlouhodobými hodnotami, namnoze
překrytými odlišnou praxí, ledaže by jí místo stmelování chtěl - jako se to
dělá v Grossově resortu vnitra - velet. Přímo do jámy lvové by však skočil
Vladimír Špidla, kdyby chtěl již nyní očistit ČSSD od prospěchářů a těch,
kteří poškozují její pověst. Opatrný Gross nikoho nejmenoval a Špidla se minulý
čtvrtek v Právu tvářil, že má jen obecná tušení, zatímco kdekdo v sociální
demokracii ví, že jde především o premiérovy poradce v čele s Miroslavem Šloufem.
Toho dosud vždy Miloš Zeman chránil a hájil. Říká-li Vladimír Špidla ve
zmíněném deníku, že je odhodlán konat na základě faktů, které přicházejí
průběžně, a že pokud bude zvolen předsedou ČSSD, tak se výrazně změní situace a
jeho povinnosti, pak je věc jasná: "čištění stáje" nastane po sjezdu, až
Zemanův vliv zeslábne. Gross by v tom sice mohl shledat nesplnění úkolu, který
Špidlovi uložil, nicméně on sám se také nikdy nehrnul do čelního střetu se
silným předsedou. Mimochodem je velkou otázkou, nakolik se může tandem Špidla?Gross
kojit nadějí, že se po dubnu, až Miloš Zeman přestane být předsedou ČSSD, jeho
akční rádius výrazně zúží. Nanejvýš pravděpodobně zůstane dál předsedou
vlády: jeho demise by podle článku 73 Ústavy znamenala demisi celé vlády, což by
ODS umožnilo buď "opoziční smlouvu" vypovědět, anebo výrazně zpřísnit
její podmínky. Sociální demokracie by v případě úspěšných námluv ODS a
čtyřkoalice riskovala předčasné volby, které by jí znemožnily splnit vládní
program a zmenšily by její volební vyhlídky. Miloš Zeman, pokračující jako
premiér, bude ale muset být kvůli koordinaci vládní a stranické politiky členem
nejužšího grémia ČSSD, čímž si sice už ne nejvyšší, ale přesto stále
významnou stranickou pozici zachová. Špidla s Grossem nebudou konat ve vzduchoprázdnu,
ani se Zemanem netečně sedícím v koutě.
Rozpočet
To, že byl zas jednou přijat rozpočet včas a nečeká nás
rozpočtové provizorium je určitě dobrá zpráva. Zda to je rozpočet dobrý anebo
špatný je jiná věc, je to prostě rozpočet, se kterým se ztotožnila většina
poslanců, tedy lidí, které jsme pověřili, aby o rozpočtu jednali a aby se na něm
usnesli. Zákon o státním rozpočtu bývá ve většině zemí považován za
nejdůležitější zákon roku, a úkol přijímat rozpočet, tedy rozhodovat o části
našich peněz, je v tomto smyslu hlavní příčinou, proč se chodí k volbám. Občan
má tedy právo chtít, aby za rozpočtem stála většina poslanců, a kdo pro rozpočet
zvedne ruku, aby tím garantoval, že bude s našimi společnými prostředky naloženo
dobře. Protože jde o naše peníze, nelze se ztotožnit s tezí, že rozpočet je
politickým kompromisem. Politické kompromisy ať dělají poslanci v čemkoli jiném.
Berme to tedy tak, že ČSSD i ODS nám řekli, že společně přijali společný
rozpočet - samozřejmě skvělý.