NOVÉ ZVUKOVÉ NOSIČE
Jiří Pavlica o hledání konstant
První dojem z desky Pastoral masses? Radost. Nejen
kvůli tomu, že se podařila, ale hlavně proto, že ta hudba sama je plná jásavé
pohody. Vešly se na ni dvě vánoční mše, jejichž autory - Jiřího Zrunka
(1736-1789) a Jiřího Pavlicu (1953) - dělí od sebe více než dvě stě let.
"Moje malá vánoční mše vznikla jako vzpomínka na dětství, na nekonečný
dětský svět harmonie, kdy běh všech věcí byl spojen vesmírným svorníkem
maminčina úsměvu..." vysvětluje Jiří Pavlica vznik své skladby.
Inspirace dětstvím je pro vás zřejmě velice významná...
Nejen pro mne, z dětství by měl umět čerpat každý. Je to důležité zejména dnes.
Žijeme ve světě, který nám nabízí sice mnohá poznání, ale taky chaos a smog, ať
už informační, mravní, či jiný. Je to svět, v němž je možné všechno. A
člověk se musí naučit nepouštět si to špatné do života. Hledáte-li, jakých
konstant se v tom zmatku přidržet, nejspíš je najdete právě v dětství. To je můj
- a jistě nejen můj - svět pravé harmonie. Když jsem chtěl nějak vyjádřit oblouk
mezi mým dnešním hledáním záchytných bodů a mezi hodnotami, které nacházím v
dětství, zdálo se mi, že tohle všechno nejlépe vyjadřuje doba
Vánoc. Proto tedy vánoční mše.
Také v této skladbě propojujete různé žánry. Konkrétně zde
jsou patrné inspirace lidovou hudbou. A navíc - mši pátera Zrunka hraje pod vaším
vedením kapela Hradišťan. Kde se u vás takový přístup vzal?
Vlastně ani nevím, prostě jsem dělal věci tak, jak jsem cítil. Je to
jistě reakce na to, v čem žiju, jaké problémy mě potkávají, co řeším.
Takové sbližování žánrů má u publika úspěch, také váš
televizní pořad Sešli se..., v němž jste se snažil o totéž, byl oblíben.
Možná, ale nikdy jsem s tím nekalkuloval. Má-li takové propojování
žánrů určitý ohlas, je to možná tím, že mé vnímání světa vyjadřuje pocity
dalších lidí.
Setkávání folkloru s folkem, jazzem či vážnou hudbou
uskutečňuje ve své tvorbě řada muzikantů. Cítíte to jako duchovní spřízněnost?
Ano, takovou cestou se opravdu někteří muzikanti vydávají, a nejen u nás. Já
dokonce vím, že ve stejné chvíli podobně komponují různí lidé na různých
místech zeměkoule. Stává se, že se mi dostane do ruky cédéčko, které někdo vydal
před deseti lety, tedy ve stejné době, kdy jsem něco podobného začal dělat i já.
Myslím, že to je docela logické, rozhodně nejde o epigonství.
V poslední době se dost obracíte k duchovní hudbě. Viz
pastorální Missa brevis, ale třeba i velice úspěšné album O
slunovratu. Proč?
Je to výsledek procesu hledání konstant. Ať jsme, jací jsme, i při respektování
všech civilizačních vymožeností dojdeme k tomu, že evropská kultura vyrůstá z
duchovních tradic křesťanství. Výsledkem tohoto poznání je i příklon k duchovní
hudbě.
Mnohé písně ze "skácelovské" desky O
slunovratu se staly velice populárními, hodně se hrají i v rozhlase. Co na to
posluchači?
Nejlepším poděkováním jsou dopisy, kterých přichází dost. Nejvíc si vážím
takových, z nichž cítím, že jejich pisatelům mé písničky nějak pomohly. Jeden
posluchač třeba napsal: "Pane, v životě jsem nikomu nepsal, ale teď musím. Po
třech měsících léčení v nemocnici jsem se šťastně vrátil a chci vám
poděkovat, protože na mém uzdravení máte svůj podíl i vy. Po celou dobu
mě držela při životě i vaše muzika." Také dopisy vám pomohou překlenout
příkoří, která vám život postaví do cesty.
A co na vaše "multižánrové" projekty říkají skalní
folkloristé?
Někteří mají pocit, že ubližuji "čistému" folkloru. Snad pochopí dřív
nebo později - nebo také vůbec ne, to je vlastně jedno - že já tím ničemu
neubližuji, jenom jdu cestou, kterou momentálně musím jít. Mimochodem, je zajímavé,
že spoustu písniček, které jsem udělal víceméně anonymně, si vesele zpívají i
moji oponenti.
Říkáte, že Vánoce jsou pro vás ztělesněním harmonie. Jenže
netrvají celý rok. Je vůbec možné, aby sváteční pocit přetrval i ve všedních
dnech?
Je, dokonce si myslím, že je to nutné. Ale to musí každý začít u sebe a své
rodiny.
AGÁTA PILÁTOVÁ
Vánoce klepou na dveře, opozdilci!
Vzhledem k tomu, že v nejbližších dnech budou
ti nepoučitelní z nás tradičním systémem "na poslední chvíli" dokupovat
vánoční dárky, rozhodl jsem se poněkud rozšířit rubriku Nové zvukové nosiče,
jejíž prostor v tomto čísle zaujal předvánoční rozhovor s Jiřím Pavlicou.
Obvyklý kritický osten v následujících řádcích nenajdete - nejde totiž o recenze
nových kompaktních disků, nýbrž jen a jen o službičku vám, čtenářům. Ale
nebojte se, žádný šunt nenabízím.
Začněme tipem pro tu mladší generaci posluchačů, i když -
britská skupina Oasis určitě nezajímá jen dvacetileté. Proč? Inu, jak už
jsem v tomto roce a na této stránce poznamenal, bratři Gallagherové obrazně řečeno
začali tam, kde skončili samotní Beatles. Nedlouho po své poslední řadové desce
nabízejí hned dvojalbum, jež je i jejich prvním koncertním titulem. Bylo pořízeno v
rámci letošního turné, během něhož se Oasis podívali do třiadvaceti zemí světa
a které si na vlastní oči a uši vychutnalo neuvěřitelných milion dvě stě tisíc
lidí. Deska Familiar To Millions přináší živé verze hitů, jako Champagne
Supernova, Roll With In, Wonderwall nebo Stand By Me, ale i
některé méně známé skladby, a jejím největším kladem je autenticita, s níž
zachycuje nefalšovanou energii všech zúčastněných.
Pro
poněkud usedlejší publikum zpívá dnes zřejmě největší hvězda mezi světovými
interpretkami popu, Celine Dion. V devadesátých letech kráčela od úspěchu k
úspěchu a stala se dokonalým prototypem zpěvačky mezinárodního formátu i záběru,
o čemž svědčí skutečnost, že natočila více než dvě stovky písní, a to hned ve
čtyřech světových jazycích. Pro předvánoční trh nachystala první díl ze
sběratelské série svých nejoblíbenějších, ale mnohdy i raritních nahrávek, The
Collector´s Series Volume 1. Vedle řady známých skladeb či duetů The Prayer
s Andreou Bocellim a Tell Him s Barbrou Streisand album obsahuje třeba i
španělskou verzi písně All By Myself nebo francouzskou trvalku Pour que tu
m´aimes encore. Pro opravdové fandy Celine Dion lahůdka...
A na závěr ještě něco pro obdivovatele bluesové muziky, i když zpěvák
a kytarista Kevin Moore, skrývající se pod pseudonymem Keb´Mo´ zřejmě nikdy
nebude patřit k těm nejortodoxnějším vyznavačům bluesové "dvanáctky",
nahrávajícím třeba u prestižní značky Alligator Records. Jeho muzika je stylově
mnohem otevřenější, z blues jen vychází a směřuje spíš ke vkusnému popu.
Taková je i v pořadí čtvrtá Mo´ova deska The Door, produkovaná špičkou v
oboru Russem Titelmanem a skrývající třeba i působivou baladu The Beginning,
napsanou společně s Bobbym McFerrinem.
MILAN ŠEFL |