číslo 51/2000
vychází 4. prosince

Zpět na obsah         

Rozhlasová publicistika


TVÁŘ ZA MIKROFONEM

Jirka Chum, moderátor ČRo Regina

Vaše cesta k mikrofonu?
Jirka ChumZapočala v období, kdy jsem přenoskou z tužky a plastelíny, špendlíkem zničil babičce všechny gramofonové desky, které už neměla na čem přehrávat. Na mikulášských besídkách jsem drze a neoblomně lezl do zelí andělovi, který rok co rok držel v ruce krom řetězu i mikrofon. Někdy jsem dostal řetězem, ale jednou jsem se zmocnil i mikrofonu. Přes dramatický kroužek, školní chraplavý rozhlas a pubertální období jsem v šestnácti letech byl (snad náhodou) přijat do nového lokálního rádia. Kolik mi je, zjistili až v okamžiku, kdy už jsem vysílal tři měsíce víkendy. Souběžně s členstvím v kolínském divadelním souboru mě později proměnlivý vítr zavál přes jednu hudební pražskou stanici do zpravodajské Reginy, která mi nabídla jiný způsob práce. A ten mě lákal.

Vaše rozhlasová "nej"?
Souvisí s mou velkou zálibou seriózně informovat. Mé rozhlasové "nej" jsem prožíval, když jsem například sebevědomě a důležitě jako venkovské dítě tvrdil v pražském éteru do vysílání, že provoz na čtyřce je na Legerově v obou směrech a na mostě Barikád je nehoda tramvaje a autobusu. Poznat Prahu a její komunikace mi chvíli trvalo. Jen škoda že to rádio přišlo asi o pár věrných řidičů. Říkal jsem to ale prý tak, že mi to věřil i šéf. Na té samé soukromé stanici bylo zvykem, že se přes druhou sběrnici na mixážním pultu předtáčely rubriky. Jaké bylo mé zděšení, když jsem po pěti minutách breptů a nadávek zjistil, že jsem nadával posluchačům. Naštěstí to bylo o víkendu ráno a většina jich spala. Telefon se ale přesto netrhnul.

Co vás drží nad vodou?
Čerstvý vzduch v plicích, rodina a přátelé, kolegové. Na rukou mám rukávky, do kterých mi někdo buď přifoukne, nebo upustí vzduch a podle toho se topím. Pak to záleží na tom, jak umím plavat.