číslo 51/2000
vychází 4. prosince

Zpět na obsah         

Názory, komentáře


OČIMA IVANA HOFFMANA A PETRA NOVÁČKA

Pan učitel jsme my

Ivan HoffmanČtyřka či pětka je pro školáka výstrahou, že pracuje špatně a musí se zlepšit. Pro strany a politiky je tímtéž hubený volební výsledek. Nedávno jej inkasovala sociální demokracie, jež se nyní dohaduje o tom, zdali bude třeba pracovat lépe, anebo stačí-li lépe a vlídněji se občanům předvádět. Občané, potvory jedny, jsou ale nevyzpytatelní a neměří všem stejně. Jsou to zrovna tři roky, co hned dvě strany vládní upadly do maléru s falešnými sponzory, lépe řečeno to na ně prasklo. Snad aby nedošlo k porušení subordinace, průšvih nejsilnější vládní strany, ODS, s Bacsem, Sinhou a Šrejbrem byl větší než poprask kolem Panenských ostrovů, odkud jistý dobroděj sponzoroval malou, leč čilou ODA. Zásahem Luxových lidovců pak padla Klausova vláda a zdálo se, že v předčasných volbách budou voliči tentokrát známkovat zvláště přísně a spravedlivě. ODA se po 20. červnu 1998 do Poslanecké sněmovny vskutku nedostala, avšak nikoli z trestu za miliony z Panenských ostrovů, nýbrž protože se mezitím vnitřně zhroutila a účasti na volbách se vzdala. Klausovu stranu však za její finanční kouzelnictví voliči "potrestali": volby nevyhrála, ale s 27,7 % na druhém místě posléze jako "smluvní opozice" umožnila ČSSD menšinově vládnout. Nebylo to zadarmo, nýbrž za četné vedoucí funkce v parlamentu i jinde a za podíl na moci, nezatížené vládní spoluodpovědností. ODS nyní vyhrála i volby do krajských zastupitelstev a obstála v doplňovacích volbách senátních, neboť ztratila pouze jedno křeslo. Přitom podezření kolem jejich tajemných sponzorů, zavánějící politickou korupcí, zůstávají nerozptýlena. Po osvobozujícím rozsudku vrchního soudu nad někdejším prvním místopředsedou ODS Liborem Novákem, jenž měl finanční záležitosti strany v dotčené době na starosti, to tak nejspíš zůstane, zvláště dal-li například šéf poslanecké frakce ODS Vlastimil Tlustý na srozuměnou, že verdiktem soudu považuje záležitost kolem financování ODS za uzavřenou. Bude-li tomu tak, rozhodnou voliči za dva roky přídělem hlasů pro ODS. Na rozdíl od soudu, jenž potřebuje nevyvratitelné důkazy a jinak musí respektovat presumpci neviny, stačí občanům jako vodítko minimální politický vkus a základní míra mravnosti. Lze je ale očekávat, když v průzkumech považuje významná část našich občanů politiku za nečisté řemeslo?

Na válečné stezce

Petr NováčekNení to dobrá zpráva, že spor o to, zda prezidentovo jmenování Zdeňka Tůmy guvernérem a Luďka Niedermayera viceguvernérem České národní banky platí i bez podpisu premiéra nebo pověřeného ministra, hodlá vláda předložit Ústavnímu soudu. Naše ústava není dokonalost sama a kdyby se byl býval pokus o její novelizaci nestal letos na jaře zkouškou síly smluvně opozičního svazku, možná už mohla být opravdu vylepšena i pokud jde o články 62 a 63, jejichž nejednoznačný právní výklad umožňuje teď konflikt mezi vládou a prezidentem, dvěma ústavními institucemi moci výkonné. Zajímavé je, že až dosud jmenoval prezident guvernéra a viceguvernéry bez kontrasignace předsedy vlády a nikomu to nevadilo. Zásadní nedostatek v tom byl objeven až v okamžiku, když dal Miloš Zeman, podporován ministrem financí Mertlíkem a překvapivě též odstupujícím guvernérem Josefem Tošovským, prezidentu Havlovi na srozuměnou, že když bude trvat na Tůmovi, přebírá plnou odpovědnost za rozhodnutí, jež může vést ke zhoršení vývoje české ekonomiky. Chraň nás všichni svatí, pokud to mělo být Zemanovo ultimatum před vyhlášením válečného stavu hlavě státu! Nemusí totiž jít jen o "nalezení práva" (Mertlík), pokud se vláda obrátí na ústavní soud, a ani ne pouze o Zdeňka Tůmu, i když méně vstřícný šéf centrální banky by mohl Miloši Zemanovi na konci jeho vládnutí pochroumat "U-křivku" ekonomického růstu a "zavařit" sociální demokracii před volbami v roce 2002. Může jít o víc: o pokus zdiskreditovat prezidenta podezřením z neústavního jednání a tím s ním až do konce smluvně opozičního vládnutí politicky skoncovat, odsunout ho na vedlejší kolej. Miloš Zeman i Václav Klaus vědí, že Čtyřkoalice není schopna a možná do důsledků ani ochotna poskytnout v takovém případě prezidentovi patřičnou oporu a podporu. Tu by mu případně mohly dát právě jen červnové volby do sněmovny v roce 2002. Pokud nezasáhne "vyšší moc", bude to ještě Václav Havel, kdo po nich bude jmenovat příštího premiéra a vládu. Na rozdíl od guvernéra Tůmy a viceguvernéra Niedermayera hovoří v tomto směru ústava zcela jednoznačně.