číslo 51/2000
vychází 4. prosince

Zpět na obsah         

Hudba


TIP TÝDNE

Když se hvězda k hvězdě vine

Chybělo málo a o legendě americké country hudby Johnnym Cashovi bychom si dnes mohli už jen vyprávět historky. Zatímco v sedmdesátých letech se dokázal alespoň občas přiblížit svým úspěchům z let šedesátých, v následující dekádě se už jeho fanoušci pomalu smiřovali s jeho uměleckým skonem. Jenže, stal se zázrak. Cashe vzkřísila léta devadesátá a zájem publika, které si jeho hluboký baryton pamatovalo nejspíš z desek svých rodičů. Nejprve s obrovským úspěchem vystoupil na rockovém festivale v Glastonbury a poté vydal hodnotné album American Recordings, zbavené náhle již zbytečných country & westernových stereotypů. Ne náhodou se v písni The Wanderer objevil na albu Zooropa irských U2; právě rockové hvězdy ho vytáhly z věčných lovišť - písně mu složil "nový Dylan" Beck, ale třeba i Chris Cornell z ostře rockové kapely Soundgarden.

Zdá se však, že Cashe kontakt s mladšími kolegy neomrzel. K natáčení svého nového alba American III: Solitary Man pozval nejen producenta Red Hot Chili Peppers Ricka Rubina, jenž je podepsán už pod Cashovým comebackem American Recordings, ale třeba i zpěvačku a skladatelku Sheryl Crow nebo písničkáře Toma Pettyho. Další známá Johnny Cash, to býval šerif americké country. Na snímku z filmu Provinční vražda, jednoho z hollywoodských snímků, které jeho charismatičnosti využilyjména jsou tu jaksi zprostředkovaně, Cashova novinka je totiž prošpikována coververzemi: ať už se jedná o One kvarteta U2, více než třicet let starý protiválečný song Neila Diamonda Solitary Man nebo pochmurnou skladbu o muži v cele smrti The Mercy Seat od Nicka Cavea (tato "předělávka" se povedla asi nejvíc). Díky těmto citlivě zpracovaným výpůjčkám album překračuje stylové hranice, aniž by se Cash výrazově svíjel v křeči.

Zbývá otázka, čím si zanedlouho sedmdesátiletý bard srdce o jednu, dvě generace mladších muzikantů a tím mnohdy i -náctiletých posluchačů získal. Možná upřímností svého "chlapáckého" projevu, možná svým životním příběhem, který má sám o sobě parametry velkého hollywoodského spektáklu s romantickými motivy opojení úspěchem, drogové závislosti a alkoholismu. Každopádně je to vlastně paradoxní a nepochopitelné, uvážíme-li, že koncerty Johnnyho Cashe stále nabízejí pravý opak toho, co mládí rádo vidí - rodinnou atmosféru a estrádě blízké vytleskávání těch největších a pro svou obehranost nutně i protivných hitů.

MILAN ŠEFL

(Johnny Cash: American III: Solitary Man. CD, 42 minut. Vyd. Columbia/Sony Music Bonton)