číslo 49/2000
vychází 20 .listopadu

Zpět na obsah         

Titulní strana


Erich von Däniken: Buduji Park záhad

Pane von Dänikene, souhlasíte s označením, že jste spekulativní archeolog?
Původně jsem hoteliér, ale v cestovním pase mám uvedeno povolání spisovatel. A to, čím se zabývám, se možná jednou v budoucnu bude nazývat "Paleo-SETI".

"Nemám sice přímé důkazy, ale mám indicie," říká na téma existence mimozemských civilizací Erich von DänikenJak jste se k tématu mimozemských civilizací vůbec dostal?
Byl jsem vychován katolicky a jsem dodnes hluboce věřící člověk. Bůh byl pro mě vrcholem všeho, byl neomylný, všemocný, všudypřítomný, o všem věděl a rozhodoval. Bůh je pro mne i dnes cosi nedefinovatelného, gigantického, jakýsi duch vesmíru, duch univerza. Studoval jsem na katolickém jezuitském gymnáziu a tam jsme mimo jiné překládali i bibli - z latiny a řečtiny. A přitom jsem zjistil, že Bůh neměl všechny požadované božské vlastnosti, že dokonce dělal i chyby a věci Boha nedůstojné. - Například: Před setkání s Mojžíšem mu nařídil, aby místo schůzky ohradil plotem, aby tam lid nevtrhl - Bůh přece nepotřebuje žádné ploty na svou ochranu! Nebo: Na setkání s Ezechielem přicestoval Bůh jakýmsi záhadným vozidlem, které podle popisu v bibli mělo kola, křídla, vydávalo hluk a dým - Bůh přece nepotřebuje žádná taková vozidla! Dospěl jsem k závěru, že kromě Boha musí tedy existovat ještě něco jiného, nebožského, ale mimozemského.

Jenže stejně jako není důkaz o existenci Boha, nemáte důkaz ani o existenci mimozemských civilizací.
Každý má samozřejmě právo pochybovat, kritizovat teorie a závěry druhých, jenže Oni tu kdysi skutečně byli, je to přesně popsáno, byli skuteční, mluvili, konali. Já mohu své teorie a svá tvrzení do jisté míry doložit, nemám sice přímé důkazy, ale mám indicie.

Proč vás současná moderní věda nadále odmítá?
To je její problém. Mé knihy nejsou psány čistě vědecky, jsou psány populárně-vědecky. Je to otázka vědců samých, jejich otevřenosti, schopnosti přijímat věci, které sice nejsou přesně dokázány, ale jsou. Je to věc přístupnosti a ochoty se nad nimi zamýšlet.

Myslíte si, že se vaše teorie jednou skutečně prokážou?
Je to dlouhodobý proces, ale jednoho dne se to určitě prokáže. Existuje mezinárodní společnost známá pod zkratkou AAS - Společnost pro archeologii, astronautiku a SETI (tj. pátrání pro mimozemských civilizacích) - má v současné době asi deset tisíc členů a zhruba jedna čtvrtina z nich jsou vědci.

Před časem jste měl nějaký konflikt se zákonem - můžete říct, oč přitom šlo?
Před více než pětadvaceti, možná před třiceti lety mě krátce zatkli kvůli údajnému daňovému podvodu, kterého jsem se nedopustil. Nebudu se pouštět do podrobností, je to už opravdu velice dávno, pouze dodám, že stejný soud, který mě tenkrát odsoudil, se pak postaral o to, aby obvinění bylo zrušeno a trest vymazán.

Čím se právě teď zabýváte?
Je to projekt nazvaný Mystery Park - Park záhad. Bude vytvořen v blízkosti turistického střediska Interlaken a budou tam všechny velké, dosud nerozluštěné záhady tohoto světa - včetně pyramid. Nepředstavujte si nějaké nudné muzeum s panely a fotografiemi, park bude vytvořen s pomocí nejmodernější techniky - trojrozměrně, holograficky, vydám k tomu i bohatě ilustrovanou knihu. Nechci tam předkládat žádné odpovědi na otázky, které přitom vyvstanou, nebudu nikoho takzvaně indoktrinovat, nikomu nic vnucovat - chci nutit k zamyšlení, provokovat lidi, aby se sami snažili najít odpověď. Hodláme tento Park záhad otevřít do dvou let. Nedojde ani k žádné devastaci nebo ke znešvaření krajiny, vše bude citlivě zasazeno do zdejší horské krajiny - nejvyšší pyramida bude vysoká jen dvaačtyřicet metrů. U nás ve Švýcarsku se o všem hlasuje - udělali jsme tedy takové malé referendum: Osmasedmdesát procent dotázaných bylo pro tento park. S jeho vytvořením souhlasili politikové, správní i finanční orgány. Náklady budou činit asi sto milionů švýcarských franků. Mohu říct, že většina lidí tady v Beatenbergu a v okolí je na mé straně, i média: když jsem měl letos pětašedesáté narozeniny, přinesl dokonce nejbulvárnější švýcarský deník Blick na titulní straně mou velkou fotografii a blahopřání.

Byl jste už několikrát v České republice, máte u nás hodně příznivců - čím si to vysvětlujete?
Snad je to tím, že píšu srozumitelně, taky trochu odvážně až drze, populárně, nikoli nezáživně. Všechno, o čem píšu, jsem osobně viděl, byl jsem tam. Taky se nevyhýbám kontaktu s lidmi, každý si na mě může doslova sáhnout.

Jak se k vaší práci a k vašim teoriím staví vaše žena - souhlasí s vámi, nebo vaše závěry bere a toleruje spíše jako určitou výstřednost?
Víte, jsme spolu už přes čtyřicet let a známe se navzájem do všech podrobností. Moje žena mi hodně pomáhá ve společenských záležitostech - bývám dosti často mimo domov. Ale mé knihy má žena už nečte, o věcech spolu často diskutujeme a jsme v podstatě stejného názoru.

Hodně cestujete - kam zamíříte v nejbližší době?
Nic závratného - pojedu teď do Spojených států, kde budu mít přednášky na deseti různých vysokých školách. Dřív jsem býval tři sta dní v roce na cestách, teď jsem to omezil asi na třetinu. Třeba i proto, že žiju v nejkrásnějším místě na světě - v Beatenbergu. Nejsem žádný nacionalista, ale sami vidíte, že je tu nádherně.

Jak se ve světě dorozumíváte, kolika jazyky hovoříte?
Neovládám samozřejmě jazyky domorodců, to si obstarám tlumočníka do některého ze světových jazyků. Ale jinak v podstatě všude vystačím s pěti jazyky - němčinou, francouzštinou jako svou druhou mateřštinou, angličtinou, španělštinou a italštinou.

Jak velký je váš sekretariát a jak vyřizujete korespondenci, která je jistě bohatá?
Mám tady v Beatenbergu, kde žiju už pět let, svou kancelář, mám rozsáhlý archiv - s asi šedesáti tisíci diapozitivy a k tomu na sto tisíc dokumentů. V sekretariátě u mne sedí dva lidé - žena a muž. Je to vlastně taková prostorná hala, kde lze dobře pracovat. Jinak samozřejmě nejsem schopen odpovídat na všechny dopisy, které dostávám, většině pisatelů odpovídají moji spolupracovníci.

Znáte německého spisovatele Johannese von Buttlara, jehož knihy u nás rovněž vycházejí a který píše o stejných nebo podobných tématech?
Samozřejmě že ho znám, my se v této oblasti všichni navzájem známe, pravidelně se setkáváme, všichni jsou členy AAS. Johannes a já jsme staří známí, možno říct přátelé, a často se vídáme.

Existuje jedno téma, o kterém jste se někdy letmo zmínil, ale o kterém nepíšete: cestování v čase. Proč se mu nevěnujete?
Ano, máte pravdu, o tom nepíšu, protože na to je jiný specialista - Ernst von Mecklenburg, nevím, zda je u vás v Česku známý. Ale on o cestování v čase píše mnohem líp, než bych to dokázal já, takže s tím nemusím a ani nebudu začínat.

Můžete prozradit nebo aspoň naznačit, co chystáte napříště?
Dopisuji knihu, která se bude jmenovat Zbraně bohů. V mytologiích dávných národů a také například ve Starém zákoně se dočtete o osudu Sodomy a Gomory. Bůh údajně obě tato hříšná města zničil. Jak? Čím? Anebo ve staré Indii čteme v bezpočtu legend a bájí o strašných zbraních. V jedné z indických knih - v páté knize eposu Mahábhárata - se píše o tom, jak bůh Kurkha vypálil proti jednomu trojměstí jedinou ničivou střelu: dočítáme se, jak se pak sloni potáceli v kruhu, jak hořela jejich kůže, jak se válečníci vrhali do vody a strhávali si z těla ochranné pancíře, protože všechno zahalil dech strašného boha, i ptáci padali mrtví k zemi, nenarozené děti umíraly v lůnech svých matek a tak podobně. To jsou zbraně kdysi dávno popsané - a to je i téma mé příští knihy. Měla by vyjít pravděpodobně na jaře roku 2001.

OLGA JEŘÁBKOVÁ, VLADIMÍR KROC

Foto VLADIMÍR KROC

 

Erich von Däniken se narodil 14. dubna 1935 ve švýcarském Zofingenu. V průběhu svých gymnazijních studií na náboženské škole ve Fribourgu se důkladně seznámil s dosud neobjasněnými archeologickými záhadami a prvně se pokusil o rozluštění některých starých posvátných spisů. V pouhých třiatřiceti letech vydal Vzpomínky na budoucnost, jež se staly senzací a následně byly zfilmovány. Od té doby cestuje po světě, fotografuje a píše další, čtenářsky nesmírně vděčné knihy - již v polovině devadesátých let jich po celém světě prodal přes padesát milionů výtisků.
Přestože je celou řadou svých kolegů podceňován a dodnes nazýván "nadšeným diletantem", jeho spekulativní závěry stojí na solidních vědeckých poznatcích a nezprostředkované znalosti míst, o nichž píše. Vedle Vzpomínek na budoucnost znají čeští čtenáři ještě jeho další knihy Křížový výslech, Záhady staré Evropy, Zpět ke hvězdám, Setba z vesmíru, Strategie bohů, Důkazy z pěti kontinentů, Všichni jsme děti bohů, Cesta na Kiribati, Oči sfingy či Prorok minulosti.
Možná právě von Däniken zapříčinil stále aktuální boom výpravných filmů o neohrožených vzdělancích s notnou dávkou dobrodružství v krvi, pátrajících v atraktivních a civilizací dosud nedotčených lokalitách po nejrůznějších tajemstvích - Indiana Jones se zkrátka nezrodil jen díky bujné fantazii hollywoodských scenáristů.