číslo 49/2000
vychází 20 .listopadu

Zpět na obsah         

Názory,
komentáře


OČIMA PETRA NOVÁČKA A IVANA HOFFMANA

Že to ale bylo nadělení!

Petr NováčekJeštěže není středověk a Miloš Zeman šlechticem, jehož slovo vždy platilo! Loni slíbil dát hlavu na špalek, když ze 14 krajů nevyhraje sociální demokracie alespoň v deseti. Minulou neděli byla ČSSD v 11 krajích čtvrtá, v jednom třetí a v jednom pátá. V sídelním městě úspěšné Zemanovy vlády se sice krajské zastupitelstvo nevolilo, nicméně soudě z toho, že zde vypadli všichni čtyři kandidáti ČSSD do Senátu hned v prvním kole, pražský výsledek by Zemanovi hlavu nezachránil. Ale jak už řečeno, nejsme ve středověku a po čerstvě vydlážděném nádvoří Lidového domu předsedova ani jiná krev nepoteče. Straně se pouze dostalo Zemanova opětovného ujištění, že na příštím sjezdu již opravdu kandidovat nebude, což si lze ostatně po debaklu v těchto volbách obtížně představit i u chlapáka tak robustní povahy. Mezitím se konečně Stanislav Gros dohodl s Vladimírem Špidlou, že "ať už bude na dubnovém sjezdu situace jakákoli, po sjezdu budeme spolupracovat jako tandem, který ČSSD potáhne dál". Velmi pravděpodobně to znamená předsednickou a místopředsednickou funkci pro tyto dva muže a zároveň též nepřítomnost Miroslava Šloufa, který vskutku není jejich přítelem, a jeho politických dvojníků v příštím vedení ČSSD. Čili i sociální demokracie snad z volebního debaklu něco pozitivního vytěží tím, že se změní, poněvadž jinak by se pro budoucnost těžko zachovala jako kultivovaná a vlivná levice. Až příliš úspěšně jí jde po krku Grebeníčkova KSČM, jež v celorepublikovém měřítku obdržela ve volbách do krajských zastupitelstev 23,9 % hlasů, zatímco sociální demokracie jen 16,5 %. Zemana oslabuje odpovědnost vládní strany, nesplněné (a dílem nesplnitelné) sliby a opoziční smlouva s ODS, kterou levicový volič musí vnímat jako zradu. ČSSD jako by plnila přání Miroslava Macka, který jí před volbami 1998 téměř popřál příchod k moci, aby dostala příležitost historicky se znemožnit. I když se totiž ČSSD nepustí v ústeckém, ostravském a popřípadě olomouckém kraji do smrtonosného vládnutí s komunisty, k čemuž by s výjimkou ústeckého krajského zastupitelstva musela přesvědčit i nezávislé zastupitele, bude vzhledem ke slabým volebním výsledkům vydána na milost a nemilost ODS, která ve většině krajů volby vyhrála, a ovšem také čtyřkoalici. V širokých ("duhových") koalicích, jež asi budou v krajských zastupitelstvech převažovat, nebude obtížné politiku sociálně demokratické vlády účinně blokovat, aniž by přitom Václav Klaus musel vypovědět "opoziční smlouvu" a připravit se tak předčasně o požitky, jež z ní pro ODS plynou. A tak i když 12. listopadu 2000 nešlo o "velké" parlamentní, ale "jen" o krajské volby, přesto politickou mapu republiky výrazně změnily.

Spojené nádoby

Ivan HoffmanVětšina občanů je nespokojena s tím, jak se u nás dělá politika. Nespokojenost s politickou reprezentací je dílem oprávněná, dílem nikoli. Mezi politiky najdeme jak takové, kteří sledují spíše osobní zájmy než zájem veřejnosti, tak i některé, kteří zájem o lepší fungování věcí veřejných nepředstírají, doopravdy ho mají. Také nelze říct, že všechny zákony a vyhlášky jsou špatné a že za všemi chybami politiků se skrývá zlý úmysl. Občan, který není spokojen s politickou situací, pak má dvě možnosti, jak tuto nespokojenost vyjádřit. První možnost je nevolit, druhá je volit. Argumentem pro volební neúčast bývá názor, že politici v minulosti nesplnili sliby, tudíž jim nelze věřit a nemá smysl pro ně hlasovat. Jenomže to, že politici nepřinášejí očekávané recepty na zlepšení situace, anebo alespoň recepty na odstranění zjevných nespravedlností, je dáno mimo jiné tím, že je k tomu občané příliš nenutí, když se o politiku nezajímají. Starost o věci veřejné a vztah mezi občany a politiky funguje na principu spojených nádob. Jestliže se politikové nepřiblíží k občanům, budou je občané ignorovat. Budou-li ale občané politiky ignorovat, politici se k nim nepřiblíží nikdy. Jestliže existují dobré důvody nevolit, pak na druhé straně existuje velmi silný důvod nejen jít k volbám, ale dokonce se i poohlédnout po politické straně, do které by občan nespokojený s politikou vstoupil. Pokud se totiž nezmění k lepšímu politické strany, sotva se změní samotná politika. Společnost bude u nás lepší až poté, kdy dostatečný počet občanů pochopí, že to, na co nadávají, existuje jednoduše proto, že to lidem, kteří jsou dosud politicky aktivní, vlastně vyhovuje. Nespokojený občan, který v hospodě nadává na politiku, ji může nejlépe ovlivnit k lepšímu tím, že do politiky vstoupí. To se dělá tak, že zaklepe na dveře místní organizace strany, která je podle něj nejmenším zlem a požádá o přihlášku. O nízké volební účasti se toho hodně řeklo a napsalo. Nezájem o volby se vysvětloval a omlouval. Spíše je ale třeba ten nezájem odsoudit. Kdo nejde k volbám, dobrovolně souhlasí s tím, že s ním bude pouze manipulováno. Také volí, i když bez výběru: špatnou budoucnost.