číslo 48/2000
vychází 13 .listopadu

Zpět na obsah         

Televize
a film


ZVEME VÁS DO KINA

Tři pohledy na lidské tápání

Česká kina v těchto týdnech hrají několik filmů, které se zabývají vztahem hrdinů ke svým bližním, zvláště pak k takovým, kteří jsou svému okolí spíše na obtíž - ať již pro psychické onemocnění, alkoholismus, či nerespektování společenských norem.

Ingvar E. Sigurdsson ve filmu F. T. Fridrikssona Andělé všehomíra (Zvláštní uznání poroty a cena FIPRESCI na MFF Karlovy Vary 2000)Až z dalekého Islandu k nám dorazil snímek Andělé všehomíra. Tento Fridrikssonův film si všímá postavení psychicky nemocného v rodině a potažmo též ve společnosti. Mladého malíře Pálla sužují nezvladatelné výbuchy zuřivosti (zejména když se mu odporuje) a s diagnózou schizofrenie pendluje mezi léčebnou a rodinou. Svou situaci si uvědomuje, neschopen však cokoli na ní změnit. Třebaže vyprávění plyne s nepochybnou ponurostí, příznačnou pro severské kinematografie, nalezneme tu i pokusy vnést komediální odlehčení - např. výpravu chovanců psychiatrického ústavu do přepychové restaurace bez koruny v kapse.

Americké melodrama Pravidla moštárny se sice odehrává za druhé světové války, která zasáhne i do příběhu, avšak pozornost se soustředí na idylu, pnoucí se jak nad sirotčincem, tak nad společenstvím česáčů ovoce. Oběma těmito prostředími totiž prochází mladinký Homér, když hledá nové životní uplatnění, aby se posléze vrátil tam, odkud vyšel. Režisér Lasse Hallström natočil obrazově vytříbenou podívanou (podmanivé krajinné záběry zachycující měnící se roční období), výrazově tlumenou, ale přesto sdílnou. Přesvědčuje, že život přes veškeré zákruty plyne dál a to, co se stalo, nelze vzít zpět - ať již je to Homérův krátkodobý poměr s dívkou, jejíž milenec bojuje ve válce, důsledky incestu v černošské rodině, či situace v sirotčinci. Jen přiblížení puritánské a současně pokrytecké mentality, jaká (nejen) v americké společnosti čtyřicet let vládla, musíme považovat za příliš idealizované.

Dánský snímek Aberdeen, který natočil režisér Hans Petter Moland, si všímá jiného prokletí - alkoholové závislosti. Cesta dospělé dcery s otcem za nemocnou matkou je mozaikou miniaturních příhod, ale především úvahou o obtížném sbližování dvou lidí, kteří k sobě dlouho hledali cestu. A ponaučení plyne jediné: člověk se musí snažit pochopit a odpouštět, protože jinak vzniká začarovaný kruh vzájemného podezírání a nenávisti, z něhož není úniku.

JAN JAROŠ