Byla dost klikatá a na jejím začátku ba ani uprostřed mě nenapadlo, že povede do rozhlasu. Když jsem se nemohla stát zvěrolékařkou, jak jsem vždy toužila, nastoupila jsem na místo zootechničky s předsevzetím, že způsobím nevídaný rozkvět zemědělství. Nekonal se. Pronikla jsem tedy do kultury a doufala, že tady mi bude osud příznivěji nakloněn. Ale i pop-music se, nevím proč, obešla beze mě. Řekla jsem si mikrofon jako mikrofon a šla zkusit štěstí do rozhlasu na Vinohradskou třídu jako programová hlasatelka. Trémou jsem si ale spletla telefonní linku a omylem zavolala do zpravodajství. To bylo před více než dvaceti lety.

Vaše rozhlasová "nej"?

To bude nejspíš skutečnost, že mě práce v rozhlase začala bavit. Ráno nevstávám znechucena skutečností, že musím zase do práce, i když budík zvoní ve 3.30. Vím, že každý den bude jiný, a nikdy nevím, co mi přinese.

Co vás drží nad vodou?