OČIMA
PETRA NOVÁČKA A IVANA HOFFMANA
Kmetský evergreen
"Muž musí mít nápad," říkával krachující
povozník řečený Hugo starosta v tehdy západoněmecké, a přesto místy veselé
veselohře Výhodná koupě. O nápady rozhodně nemívá nouzi náš pan premiér a jeden
podařený dal k lepšímu před týdnem: "Jsem pro volební povinnost. Vymáhá se
to tím, že když nejdete k volbám, zaplatíte pokutu," pravil na Frekvenci 1.
Zatímco zmíněný Hugo starosta svými pitomostmi na plátně alespoň pobavil, premiér
právní vědátory, opoziční politiky a řadové občany toliko popudil. Povinná
účast ve volbách přitom není žádnou kuriozitou. Existuje v Belgii a na Kypru, v
Řecku platil donedávna (na rozdíl od pokut vybíraných v Belgii) dokonce trestní
postih. Volební povinnost je zavedena i v některých latinskoamerických státech, dále
v Austrálii a pro muže v Egyptě. Ostatně i v prvorepublikovém Československu byla
účast na volbách povinná: například do Poslanecké sněmovny se týkala všech
občanů starších 21 a do Senátu 26 let. Čím to tedy je, že zatímco víc jak
polovina Belgičanů volební povinnost akceptuje, u nás s touž představou premiér
pohořel? Inu Belgie či Austrálie za sebou nemají čtyřicet let komunismu, který si
vynucoval dobrovolně povinnou účast na kdečem, včetně takřečených voleb. A pokud
jde o inspiraci "první" republikou (a podobně Latinskou Amerikou), ta rovněž
nepřipadá v úvahu. Když se před osmdesáti lety konaly v Československu první
parlamentní volby, občané byli vychováni monarchií a ke spoluodpovědnosti za
demokratickou republiku je bylo třeba teprve přivést. Prostředkem k tomu měla být i
povinná účast při výběru jejich zástupců do zákonodárného sboru a obecních
zastupitelstev čili na volbách. Dnes jsou to věci samozřejmé a navíc se změnilo i
pojímání občanských práv. Jejich součástí je i právo občana na svobodné volby,
které ovšem znamená, že může demokraticky a tajně hlasovat, avšak že se také
hlasování zúčastnit nemusí. I neúčastí dává najevo svůj názor, totiž že buď
považuje poměry v zemi za náležité a necítí potřebu do nich zasahovat, anebo že
nabízejícím se stranám a politikům šmahem nedůvěřuje. Volební povinnost by tuto
skupinu občanů pouze přiměla obstarat si jako v Belgii lékařské vysvědčení a k
volbám by stejně nešla. Ani volební výsledky by nevyhlížely lépe a radostněji,
jak snad předseda sociálně demokratické strany a vlády Miloš Zeman předpokládá.
Nejde přece o život
Václav Klaus je na volební mítinky přeborník. V předvolební
kampani jich dokázal absolvovat hodně přes dvě stě a všechny měl pečlivě
zaznamenány ve svém notýsku. Aby to stihl, létal i vrtulníkem, shlížeje z něho na
konkurenty trmácející se za voliči v autech či dokonce v neohrabaném Zemáku. Tehdy
však byla ODS ještě stranou bohatou, sponzory hýčkanou a také byla jiná doba: dnes
by aviatická extravagance voličstvo spíše popudila. Ostatně při krajském a
senátním klání se dá volební štafeta od města k městu stihnout i po silnici,
zvláště když předseda ODS a Poslanecké sněmovny jakožto jeden ze čtyř
nejvyšších ústavních činitelů má k dispozici rychlý služební BMW 740 s modrým
majáčkem a řidičem z ministerstva vnitra. Ten řidič je nepochybně zkušený
profesionál, leč minulé úterý vpodvečer spěchal z mítinku ve Dvoře Králové nad
Labem s Václavem Klausem na další mítink a tiskovou konferenci do Hradce Králové
přece jen příliš rychle. Blikající majáček na střeše dovoloval řízně
předjíždět vlekoucí se kolonu vozidel, leč nedokázal zabránit střetu bavoráku s
protijedoucím Fordem Fiestou, který se na rovném úsek nejspíš vyhoupl ze zrádného
dolíku. Odmítněte ale šlápnout na pedál, když šéf tolik spěchá za dychtivými
voliči a všetečnými novináři, když jsou volby přede dveřmi a když před modrým
majáčkem lid neprivilegovaný dosud vždy včas uhnul stranou. Tentokrát to nevyšlo, i
když to ještě docela dobře dopadlo, neboť řidič Fordu byl jen lehce zraněn,
Václav Klaus se s ním vzápětí setkal a projevil veřejně politování. Stát se to
nicméně v takové Británii, Německu či ve Francii, měl by v takovém případě
politik a jeho strana po kampani. I tam se sice perou o voliče, avšak je vyloučeno, aby
jim při tom ukládali o život.
Volič může i prohrát
Američané odvolili, na výsledek ale čekají. Snad jim sedmnáctý
listopad přinese štěstí podobně jako kdysi nám. To je totiž den, kdy po započtení
korespondenčních hlasů bude oznámen volební výsledek. Že s ním polovina
Američanů spokojená nebude, je ovšem jasné předem. Pokud zvítězí Bush, demokraté
budou s pocitem křivdy vzpomínat na kontroverzní formulář volebního lístku z
floridského okrsku Palm Beach. Tam tisíce Goreových voličů omylem zaškrtlo políčko
patřící Patu Buchananovi. Myslí si to i sám Buchanan, který se k nim nehlásí. Jak
ale věc napravit? Bushovi stoupenci trvají na tom, že se v Americe volí v jednom dni a
odmítají opravné volby. Nakonec tedy o tom, kdo povede Ameriku nerozhodnou voliči, ale
právníci. To ale není jediný šokující výsledek těchto amerických voleb. Dalším
je zjištění, že ve více než osmdesáti procentech soubojů o křesla senátorů
zvítězili ti kandidáti, kteří investovali více peněz do kampaně. Jestliže je
spoluvítězem voleb dolar, pak lze obtížně hovořit o vítězství voliče. Proto je
Amerika v šoku. |