Sobota 11. 11. 2000 VLTAVA - 13.40 hodin

Šest setkání se symfoniemi Bohuslava Martinů dnes končí. Dříve, než zazní poslední Šestá symfonie, nazývaná také někdy Symfonické fantazie, uslyšíme jedno z nejmalebnějších děl tohoto skladatele - třívěté Fresky Piera della Francesca. Jejich partitura září stejným jasem a barvitostí jako někdejší původní originály vytvořené italským mistrem 15. století, které spatřil Bohuslav Martinů v Arezzu v roce 1954. Obdivujeme je i dnes, kdy skladba zaznívá poměrně často, neboť patří nesporně k tomu nejlepšímu a nejhlubšímu, co přinesla hudba 20. století.

Šestá symfonie vznikala se značným odstupem od pěti předcházejících - v letech 1951-1956 - a ne v Americe, ale v Evropě. Každá ze tří vět je rovněž jakousi výrazově strhující freskou - obrazem zápasů, peripetií a v závěru usmiřující katarze. Je to Martinů asi nejhlubší, nejosobitější - osobnost bez sentimentu, ale s hlubokým citem a filozofickou moudrostí. Ne náhodou zazněly obě krajní věty s takovou strhující silou v Poličce v srpnu roku 1979 při převozu a uložení ostatků skladatele do rodné země - právě v podání České filharmonie a Václava Neumanna. Tradici její interpretace položili takřka před více než čtyřiceti lety - s Bostonským symfonickým orchestrem přítel Bohuslava Martinů Charles Munch, u nás doma s Českou filharmonií Karel Ančerl.